Když seděl za oštěpařským sektorem na tribuně a televizní kamera ho sem tam zabrala, měl ve tváři kamenný výraz. Možná skrýval nervozitu, možná si byl velkým výsledkem jistý.
"Byl jsem v klidu," ujistil pak. "Když jsem viděl Báru na tréninku, věděl jsem, že to nemůže dopadnout špatně, že tu medaili udělá. Jen jsem nevěděl jakou."
Když měla Špotáková jisté stříbro, trojnásobnému olympijskému vítězi se ulevilo. Rok společné dřiny se vyplatil. "Ale dokážu si představit, co by se dělo, kdyby se to nepovedlo," povídal Železný. "To by byly řeči: ten trenér..."
Sám totiž ví, že když nastanou u závodníka změny, jako u Špotákové po odchodu od kouče Černého, může někdy trvat roky, než se všechno vrátí do kolejí, v jakých to fungovalo. "Až si říkám, že to šlo moc dobře," divil se kouč. "Sedlo si to okamžitě, i když začátek sezony byl pomalejší."
Moje stříbro voní zlatem, řekla Špotáková |
Průměr délky finálových hodů světové rekordmanky byl 68,47 metru. Tak vyrovnanou sérii Špotáková snad ještě nezažila.
"Výkon byl perfektní," pochválil ji pak Železný. "Akorát se pořád nemohla trefit. Ale posouvala rozběh, což je ukázka formy. Jen je škoda, že to stejné potom udělala i Abakumovová."
Slavný kouč se přesto nevzdává a věští: "Bára má na to hodit 75 metrů. Ale to je maximální hranice a je ještě hodně vzdálená," brzdil. "Pro mě je směrem k olympiádě důležité hlavně to, že si uvědomila, že může házet strašně daleko."
ON-LINE reportáž ze závodu oštěpařek |
Už v závodě obě nejlepší závodnice ostřelovaly hranici světového rekordu - Špotákové k němu scházelo 70 centimetrů, Rusce jen devětadvacet. "Rekord nepadl, ale do konce roku klidně může," tuší Železný.
Toho potěšilo i osmé místo další svěřenkyně Jarmily Klimešové. A na šampionátu má ve hře ještě jednoho žolíka - v sobotním finále mužského oštěpu se představí další z jeho svěřenců Vítězslav Veselý.
"Těším se na něj," prozradil kouč. "Formu má, v kvalifikaci házel jako prase, a přesto to letělo daleko. Víťa je dobrý závodník, co se týče hlavy. A pokud zrovna trefí rozběh..."