Do ruské metropole se k závodům vydal potřetí. Ale nikdy se mu v pětibojařském komplexu "Severnyj" nedařilo. Před pěti lety si odsud coby junior odvezl jedenácté místo z mistrovství světa, v roce 2008 už mezi dospělými skončil jen o příčku lépe na kontinentálním šampionátu.
Jenže za tu dobu pětibojařsky hodně vyrostl a v neděli nastoupí do soutěže jako jeden z hlavních favoritů. Takže doufá, že moskevské prokletí zlomí.
"Roli favorita vnímám a nezříkám se jí," netají se sebevědomím pětadvacetiletý muž, který v letošním roce dokázal triumfovat hned v úvodním podniku seriálu a z Budapešti si přivezl bronz.
Atmosféru finále Světového poháru kolem sebe vnímá. "Největší rozdíl? Ten je pochopitelně v tom, že zde odpadá kvalifikace. Je nás tu šestatřicet nejlepších, proto by měl být závod tím nejtěžším, co nás může potkat. Kvalitativně by se mu neměl vyrovnat žádný jiný."
Řečeno tenisovou terminologií - je tu grandslam. "Velká konkurence, po mistrovství světa druhý nejprestižnější závod."
Na druhou stranu - péče o vyvolené na vyšší úrovni určitě není. Moderní pětiboj nepatří k masovým sportům a tak se dá říci, že zázemí závodníků či ubytování je stejné jako na ostatních závodech. "V tomhle se to neliší, je to standard," poznamenal Svoboda, jemuž ve startovní listině bude sekundovat Ondřej Polívka.
Prestiž finále je ale oceněná nejen bodově, také finančně. Vítěz získá do světového žebříčku (v němž je Svoboda momentálně druhý) osmdesát bodů, což je stejně jako při mistrovství světa.
A v případě triumfu to pocítí na peněžence. Zatímco prize money z běžných závodů dosahuje maximálně dvou tisíc dolarů, šampion z finále získá zhruba jednou tolik. "A to už je znát," poznamenal Svoboda.
Finále seriálu absolvoval zatím jen jednou, loni v brazilském Riu skončil těsně pod medailovými stupni. Teď chce výš. Ví, že formu má.
"Sám jsem překvapen, jak mi to letos jde. Vždycky jsem se pomalu rozjížděl, ale letos mi to šlape už od začátku."
Pochvaluje si, že ho nepřepadly žádné zdravotní komplikace, podle svých slov dozrál i takticky, což pociťuje hlavně v šermu. "Nerozhodí mě, když mám šňůru špatných šťouchů, stejně tak se nenechám vybláznit, když se mi daří."
A cítí respekt od mnohem mladších soupeřů. "Sice nejsem takový mazák jako čtyřicetiletý Zadněprovskis, ale je vidět, že jsem starší a zkušenější. Už nejsem takové ucho jako dřív," usmál se.
