„Do konce letošního roku zatím nemám signály, že by došlo k nějakému výraznějšímu krácení podpory ze strany kraje, města, svazu nebo ministerstva. Ovšem někteří drobní sponzoři už mi oznámili, že s podporou končí, jiní ji zkrátí. A další čekají, jak se situace vyvine přes léto. Je to teď dost nečitelné,“ přiznává Miroslav Přikryl, ústecký generální manažer.
Jak jste přijali zprávu, že z předčasně ukončené extraligy letos nikdo nesestoupí?
Řekli nám, že se můžeme přihlásit do extraligy, ale pokud na to nemáme ekonomicky nebo personálně, že můžeme jít do 1. ligy. Zvažování pro nás nebylo moc dlouhé, samozřejmě se přihlásíme do nejvyšší soutěže. Tímto rozhodnutím nám ovšem začínají problémy s tím, jak soutěž připravit. Nejpodstatnější pro nás je informace, že se v příštím ročníku extraliga uzavře a nikdo nesestoupí, o účasti bude rozhodovat splnění podmínek licenčního řádu. Takže my zvažujeme, jak s tím naložit.
12 bodů získalo Ústí v nedokončené extralize, z 21 zápasů vyhrálo jen čtyři. |
Jaké jsou varianty? Teoreticky byste sezonu mohli odehrát s juniory. Ušetříte a sestup vám nehrozí.
Zvažujeme, jak se k tomu postavíme. Jestli ten rok využijeme podobně jako před čtyřmi pěti lety, kdy nás ekonomická situace dohnala odehrát sezonu co nejúsporněji na úkor výkonnosti. A skončili jsme v baráži. Tentokrát baráž nehrozí, ale hrozí ztráta prestiže, fanoušků, atraktivnosti města Ústí pro volejbal. Takže jsme se nakonec ujednotili v tom, že budeme pokračovat dál v nějakém výkonnostním standardu, že bychom znovu chtěli bojovat o play off. Určitě ten tým poskládáme tak, aby to nebylo jen co nejúspornější ekonomicky. Budeme se dívat i na výsledky. Ale finanční stránka je kvůli té nešťastné zdravotní krizi hodně nečitelná, je to další nový limit pro nás. Netušíme, jak se to odrazí ve vnímání volejbalu u sponzorů, politiků, je to pro nás neznámá.
Máte nějakou představu o složení vašeho kádru?
Nepůjdeme určitě do rizika, do nějakých extrémně drahých hráčů. Uvidíme, jak to bude s cizinci, zda budou vůbec moct přicestovat. V současné době získáváme co nejvíce informací o českých volných hráčích. Když se nám podaří tým složit z českých kluků, bude to pro ústecký volejbal jen dobře.
Jsou již jisté nějaké odchody a příchody?
Zůstává trenér Jakub Salon, dohodli jsme se na další sezonu. Rozloučili jsme se s Američanem Melcherem a se Srbem Januzovičem, v kontaktu zůstáváme s Chilanem Parraguirrem. Líbilo se mu to tady, byl u nás spokojený. Nabídku dostal, jestli bude pokračovat, je otázka jednání.
A čeští hráči?
Tam jednání teprve proběhnou. Smlouvu má Tibitanzl, počítáme s Kořínkem, s ostatními budeme jednat o prodloužení smluv. Je to teprve v začátku, čekali jsme, zda budeme hrát extraligu, či ne. Máme vizi, že dáme šanci mladým klukům, co byli na soupisce, ale nedostali zatím tolik prostoru.
Co kapitán Filip Kramar, kolem kterého se vše točilo?
Skončila mu smlouva, budeme jednat. Nevylučuji ani jednu z možností. Bude to hodně odvislé od toho, kam se bude naše strategie ubírat.
12. místo, tedy poslední, Ústí obsadilo. Chybělo jedno kolo, pořadí zůstalo v platnosti. |
V řadě týmů se muselo přistoupit ke krácení mezd. Jak je to u vás?
Proběhlo společné jednání předsedů volejbalových klubů, kde se dohodlo, že všichni členové všech týmů budou kvůli koronavirové krizi kráceni na výplatě o 30 procent. Nevím, zda se tím všichni řídí, je to v kompetenci jednotlivých manažerů. U nás to bylo realizováno.
Od pondělka smějí profesionální kluby znovu společně trénovat po malých skupinkách. Využili jste této možnosti?
Hráči měli individuální přípravu, teď se připravují společně především na beachvolejbalových kurtech. Tam nám to přijde nejvíc vhodné z hlediska zdraví a plnění podmínek nouzového stavu.
Proč jste v sezoně, která se nedohrála, skončili poslední?
Někteří hráči nesplnili, co jsme si představovali, nedostáli svým rolím na hřišti. Zklamali. Bohužel jsme to nemohli řešit vyhazovem a nákupem nových hráčů, na to nebyly finanční prostředky. Nedokázali jsme tak týmu pomoct.
Poslední místo mě šokovalo, přiznává kapitánPandemie koronaviru je zbavila stresu z baráže, ne však špatného pocitu z bídné sezony. Proč volejbalisté Ústí v extralize, která zůstala nedohraná, byli jen za otloukánky? „Byl jsem v šoku z toho, že jsme skončili poslední. Jsem kapitán a nesl jsem za to zodpovědnost. I vůči klukům. Dvakrát se to podařilo dotáhnout do play off, tentokrát jsme měli jít do baráže. Strašné zklamání,“ vrací se o měsíc a půl zpátky kapitán Filip Kramar. Extraliga skončila kolo před finišem základní části a Ústí už vědělo, že zůstane poslední s pouhými čtyřmi výhrami z 21 kol. „Podle mého názoru rozhodly dva faktory,“ tvrdil trenér Jakub Salon. „Vstupy do utkání, které jsme nezvládali. Stávalo se nám to celou sezonu kromě prvních zápasů. Nastoupili jsme vlažně a ty týmy nás mlely. Druhá věc byla, že soupeřům pomáhala střídání, zato my nenašli žádnou zbraň, abychom mohli utkání zvrátit.“ Salon bude pokračovat i v příštím ročníku, během toho minulého, nepovedeného neměl chuť s trénováním praštit. „Ale nevěděl jsem, co s týmem, jak mu pomoct. Otázka byla, že mu mohl pomoct někdo jiný, mohl by tým nějakým způsobem nakopnout, jenže já to dobojoval,“ nevzdal se kouč. Ústí nezvedli ani cizinci. Výrazný byl Chilan Parraguirre, méně už Srb Januzovič a nejmíň Američan Melcher. Po solidním startu do sezony následoval hluboký propad. „Ono to vždycky vypadalo optimisticky, než jsme začali hrát,“ ohlíží se Kramar. „A pak přišel ten tvrdý fakt a to, co viděli všichni. Po porážce 1:3 ve Zlíně jsme asi zjistili, že nejsme tak dobří, jak si myslíme, že jsme. S přibývajícími prohrami jsme se dostávali níž a níž, až to vykulminovalo v habeš,“ čertil se ústecký tahoun. Podle něj jeho tým zaostával za soupeři ve všem. „Na nahrávce, na bloku špatní, lítali jsme tam jak hantrajáci,“ kritizoval Kramar. „Potom už nás srážela i psychika.“ Ve zbabrané sezoně vedení klubu hráče ušetřilo od pokut. „Stálo při nás, za všechny kluky můžu říct: Děkujeme!“ Zda mužstvo na hřišti neladilo, na to Kramar odpovídat nechtěl. Ale týmová chemie v šatně prý fungovala. „V kabině jsme se snažili být pořád jako jeden tým. Nikdo nechtěl prohrát, za to dám ruku do ohně. Černá série na každém něco zanechala, pokud ne, je to blb, a ne týmový hráč. Nemůžete jít do zápasu vysmátí, když máte patnáct proher za sebou.“ |
