„Všichni jsme dostávali hodně zpráv od lidí, co sem chodí léta. A říkali, že to byl nejhezčí basket za 20 let. To samozřejmě zahřeje, ale teď už je po sezoně a my se musíme chystat na další a zůstat při zemi,“ velí trenér Antonín Pištěcký, jehož Sluneta vypadla ve čtvrtfinále play off s favorizovanými Pardubicemi až v rozhodujícím zápase číslo sedm.
„Má to dvě strany mince. Jsme hrdí, že jsme dokázali takhle dlouho Pardubice trápit a nebyli jsme daleko od obrovské senzace. Ale na druhé straně jsme nakonec skončili až sedmí. Vyhrajeme a lítáme všichni s hlavou u stropu, prohrajeme a chodíme kanály. Takový je sport.“
Hrát Ústí celou sezonu jako play off, mohlo pomýšlet na vyšší příčky a třeba i o něco snazší cestu ve vyřazovací části.
„To je ale jen kdyby. Je těžké hrát takhle na začátku sezony, pravidelně se skládá nový tým a forma graduje ke konci. Tohle je pak vidět krásně u týmů, které jsou schopny spolu držet delší čas pohromadě jako Opava či Děčín. Potom úspěchy přicházejí dlouhodobě. Jenže my teď budeme skládat tým úplně znova a je to běh pořád dokola,“ krčí rameny kouč.
Jinou možnost prý klub jako Sluneta nemá. „Je to začarovaný kruh. Nováčci sem přijdou z univerzit, a buď odehrají slušnou sezonu a v tu chvíli odcházejí za lepšími penězi, nebo neuspějí a kontrakt jim neprodloužíme. Abychom udrželi hráče, jako je Robinson, který nejspíš odejde za lepším, musel by se neustále navyšovat rozpočet. A my máme nějaké finanční limity. Ale to se netýká jen nás, nestěžuju si. Je to jev, který je v české lize obecný.“
Základem letošního úspěchu Slunety bylo udržení české kostry týmu. „Zůstalo tu šest hráčů, které jsme vhodně doplnili o cizince s dobrým charakterem. Šatna byla hrozně důležitá. Proto jsme my jako v uvozovkách slabší tým byli schopní týmovým duchem a silou šatny takhle dlouho vzdorovat. V tom musíme pokračovat,“ ví Pištěcký.