Ona je v USK kapitánkou, slavná Slovenka Hejková trenérkou. I díky nim je pražský klub v roli, kterou jiné tradiční české míčové sporty jen závidí: mezi elitou Evropy.
Počtvrté za pět let se tyto vysoké dámy kvalifikovaly do Final Four Euroligy. „Letos jsme si cíle ani nedávaly, i paní trenérka říkala, že uvidíme až v průběhu,“ vybavuje si Elhotová. „Tohle by byla každopádně hodně smělá meta. Je to skvělé, bezvadný úspěch už teď. Ale doufám, že ještě nekončíme. Že aspoň jeden zápas ještě vyhrajeme.“
ProgramFinal Four Euroligy Turnaj v Šoproni v pátek uvidí semifinále USK - Kursk (17.00) a Jekatěrinburg - Šoproň (20.00). Finále a duel o bronz se hrají v neděli. |
V maďarské Šoproni společně doplní další kapitolu do báječné kroniky o tom, jak české družstvo nahání strach gigantům.
V roce 2015 dokonce v domácím prostředí USK šokovalo Evropu kompletně a slavilo trofej. Od té doby posbíralo „jen“ dvě čtvrtá místa, ale už samotná účast mezi nejlepšími je do jisté míry výhrou.
„Myslím, že máme dobré vedení,“ říká Elhotová - základem je, že ačkoli opory pravidelně odcházejí za vyššími platy, do Prahy míří adekvátní náhrady. „Zvlášť teď se to sešlo. Mám radost z toho, že mezi námi vládne nejlepší chemie, jakou jsme tu kdy měly. Dopředu nikdy nevíte, jak to dopadne. Ale my jsme si ohromně sedly, vyhovíme si.“
Jednou září ona, jindy balkánské duo Marija Režanová (Chorvatka), Teja Oblaková (Slovinka), pak americká střelkyně Alyssa Thomasová či Francouzka Valériane Ayayová. Poslední tři zmíněné cizinky přitom v Praze kroutí první sezonu.
Soudržná parta chce překvapit, ruský Kursk je na papíře - zvlášť při pohledu na výplatní pásky - rozhodně favoritem. „Ale mně útok zezadu moc vyhovuje. Rozhodně jsem raději v téhle pozici,“ říká Elhotová. „Proti Kursku půjde hlavně o momentální formu. Třeba se časem vypracujeme i na favoritky, ale to je zatím spíš nesmělé přání.“
Proč vlastně? USK už je v ženském basketbalu zavedená značka, Praha vábí na příjemný i bezpečný život a trénující legenda Hejková na to, že sportovně bude vše na hřišti dávat smysl.
„Ale je hrozně důležité udržet lidi pospolu delší dobu, aspoň pár sezon,“ vysvětluje Elhotová, že kolotoč odchodů a příchodů logicky narušuje vznikající vazby. „Kdyby se to podařilo, můžeme se skutečně pasovat mezi favoritky. Co vím, pro příští ročník bychom měly zůstat pohromadě.“
Pointou tohoto příběhu skutečně může být až duben 2020, kdy by USK mohl být ještě zralejší, silnější a sehranější. Zároveň není důvod nezkusit letos zase šokovat. Třeba i kvůli hostitelské destinaci.
„Rozhodně je to lepší než letět do Ruska,“ připomíná Elhotová nedávné Final Four na Urale v Jekatěrinburgu. „Šoproň a halu známe velmi dobře. Přijedou naši fanoušci z Prahy a ty ostatní třeba dokážeme strhnout naší hrou.“ I to má pomoci aspoň k jedné výhře, jež by se rovnala medaili. Pak by odložená oslava pro trenérku jistě stála za to.
