Pro tým Ronena Ginzburga to znamená, že přišel o šanci na medaili i přímý postup na olympiádu, ale co si budeme povídat, to byl snad až příliš krásný sen. A hlavně by od něj Tomáše Satoranského a spol. stále dělila jedna výhra nad extrémně těžkým protivníkem a dva triumfy celkově, i pokud by se o hry hrálo ve skupině o 5. až 8. místo.
To pro Američany je to průšvih, Francii podlehli o deset bodů.
Hotový kopanec do slabin.
A co je horší: hodně lidí to čekalo. Ne proto, že by obhájcům zlata škodolibě přálo konec vítězné šňůry, nýbrž pro nepřesvědčivost, až rozpačitý, zbytečně individualistický projev.
„Úplně jsem v tom zápase Americe nevěřil,“ říkal český pivot Patrik Auda. „Celou dobu jsem si myslel, že přijde někdo, kdo je porazí. Ať už tentokráte Francie, nebo, jak jsem si myslel předtím, třeba později Srbové.“
Vyvozovat ze senzace to, že NBA není všemocná, by bylo podobně bláhové, jako se pustit do šanghajského metra bez mapy jeho sedmnácti linek. Stačí se podívat, jak proti Česku kouzlil Patty Mills, mimochodem v San Antonio Spurs střídající hráč - či jak právě Američany ohromnou měrou pomohl vyřadit Rudy Gobert.
Pořád je to nejlepší liga s nejlepšími hráči. Koncentrují se v ní superhvězdy. Drsná konkurence ty, kteří se nesloží, posouvá vpřed. Stačí se podívat právě na Satoranského.
Jenže - a to je podstata krachu - už to dávno není jen soutěž pro borce z USA. Pokud na to Evropan, Australan i Jihoameričan má, dostane roli tahouna; rozhodují schopnosti, nikoli barva pasu. Je jich tolik, že americký výběr C až D (nikoli posměch, ale realita) nemůže počítat s automatickou dominancí.
Sestřih ze zápasu USA - Francie:
A další věc? „Co nemůžeme nahnat ve fyzičnosti, doháníme taktikou,“ vystihuje český pivot Ondřej Balvín.
USA měly osobnosti, jenže ne typu LeBrona Jamese, Stephena Curryho či Kevina Duranta. Omezila je smršť omluvenek a ani nejlepší trenéři Gregg Popovich a Steve Kerr narychlo poslepované partě nedokázali vetknout jasnou tvář, systém, identitu. Ne že by Američané nebojovali, to jim těžko vyčítat. Tak jako zbylí účastníci šampionátu i oni svým způsobem obětovali léto - a v tomto případě ne kvůli vidině zlata, nýbrž kvůli docela nejistým vyhlídkám.
USA vs. SrbskoOnline reportáž z duelu o 5. - 8. místo od 13 hodin |
Tak dobří, aby si to uhráli ve stylu ikon minulosti, Kemba Walker a další prostě nebyli. Chyběli jim silnější střelci, jen Walker a Donovan Mitchell proti Francii předváděli, jak vypadá osobnost schopná v krizových chvílích přidávat bod za bodem. Nebyli silní pod košem - Kerrem vyznávaný styl „small ball“ proti Gobertovi nechával křídelníky USA v prakticky neřešitelných situacích...
Je to rána, ba potupa. A po takové se dá čekat, že do Tokia přijede mnohem silnější tým, i kdyby to mělo znamenat mobilizaci superhvězd - Amerika je basketbalově příliš hrdá, než aby se nechala fackovat dva roky po sobě.
