Pro plzeňský fotbal a házenou bylo asi dobře, že oba zůstali u nejpopulárnějších sportů.
Vytáhlá postava Pavla Čejku předurčila, že bude buď spojkou, nebo pivotem. To začalo už od žáků, v dorostu i později v dospělých. V dorostu byl dvakrát mistrem republiky a v 18 letech už si ho Zdeněk Pešl vytáhl do mužů. To bylo v roce 1960.
"Velkou zásluhu na mém házenkářském vzestupu měl asi nejznámější mládežnický trenér té doby Josef Valdman. Později v mužích to byl vzor házenkáře i trenéra Václav Eret," říká pivot, který se ale mistra republiky dočkal až ve svých 32 letech. To byl první titul tehdejší házenkářské Škody a Pavel Čejka byl v mužstvu nejstarší.
Stará generace vynikajících házenkářů už byla pryč, a tak převzal roli kapitána a byl duší celku za tak vynikajícími borci, jako byli Jarý, Haber, Krepindl, bratři Šulcové, Eberle a další.
S vrcholovou házenou končil v roce 1976. To už měl odehráno přes 350 ligových a mezinárodních duelů a nastřílel téměř 400 branek.
A konec s milovaným sportem? To neexistovalo. Nejdříve to bylo vedení a trénování mládeže. Pak deset let s Miroslavem Šafrem vedení a trénování áčka a poté znovu mládež ve sportovním centru mládeže. Čejka dodnes trénuje žáčky a také vychovává mladé trenéry.
Vzpomínky? "Největším úspěchem byl titul. Pak trénování o druhé místo za Duklou v roce 1984. Další vzpomínky se váží na evropské poháry, i když jsme nepřešli nikdy přes druhé kolo. Nynější úroveň naší ligy se mi nezamlouvá, hlavně to vidím v ekonomických podmínkách. Jsem dost velký kritik."
