„Se sponzory spolupracuje špatně. I řízení národního týmu je pofidérní - stačí se podívat, kolik kluků odmítá reprezentovat. Přitom je znám a vím, že jsou nadšení pro házenou. Něco je špatně,“ říká Urban.
Jak se dvouletá pauza projevila na jeho výkonnosti? Podle zápasů v první lize se zdá, že nijak. V základní části dal 37 branek, přitom kvůli zranění nastoupil jen patnáctkrát. Ve čtvrtfinálové sérii proti Brnu na křídle zářil ještě víc.
„Fyzicky nestrádám. Jsem totiž absolutně drogově závislý na sportu, a jak den něco nedělám, jsem z toho špatnej,“ prozrazuje, že během dlouhé přestávky nelenošil.
Pociťuje však ztrátu svalové hmoty. Jako ostatní v Lounech je amatér. Každý den od osmi ráno do šesti večer pracuje v Praze v rodinné firmě, která se zabývá požárně-technickými službami, pak pádí na trénink. Domů se vrací až za tmy.
„Kdyby se mnou přítelkyně a malý synáček Tomáš neměli trpělivost, nešlo by to dělat,“ děkuje své rodině. I kvůli ní by na profesionální smlouvu nepřistoupil. „Na rodině stojí firma. A můj životní cíl je předat ji malému Tomášovi v takové formě, aby byla zajištěná pro další generaci.“
Přestože svůj zájem dělí mezi podnikání, rodinu a házenou, dokáže si všeho užít. Teď si po dvou letech vychutnává play-off.
„Proti základní části je změna velká. Kdo to z místních kluků nezažil, určitě by to potvrdil,“ míní Urban, v jehož sbírce úspěchů se třpytí také ještě československý titul z roku 1992.
„V play-off je všechno tvrdší, fauly jsou horší, souboje se dohrávají až úplně do konce. Někdo vás postrčí, sáhne na vás, všichni jsou nervóznější,“ porovnává. Po sérii s Brnem, partou tvrdých hochů, je zbitý.
„Ve svých letech jsem ale potlučený pořád,“ směje se Veva, jak zní jeho přezdívka. Nadchla ho atmosféra ambiciózního klubu. Je nadšený. „Přijedu, zahraju si s klukama, které mám rád, a navíc mě ta hra stále baví,“ vyznává se.
Sní o česko-slovenské interlize, jako celé Louny. Soutěž se bude rozšiřovat, nahoru se protlačí tři nejlepší. A Louny jsou mezi posledními čtyřmi.
„Byl by hřích to nedokázat. Nechci urazit paní Štěstěnu, ale když budeme dál hrát kompaktně, mělo by se to povést.“
