Junior Hyman o víkendu porazil Urbana v podivném závodě, v jehož průběhu organizátoři sloučili mužskou a juniorskou kategorii.
Nevadilo mu to. „Ale proč junioři startovali až po nás? Dráha se změnila,“ lamentuje. „Bafuňáři z toho udělali neregulérní galimatyáš.“ Na saních se čtyřiačtyřicetiletý bohém svezl poprvé po roce. „Musel jsem je nejdřív ošmirglovat, protože chytly lišku, tedy rez. Pak jsem je oblepil izolačkou, aby zase vypadaly jako saně,“ líčí.
Závodní stroj někdejšího olympionika je třicet let starý, pokřivený, šrouby z něj čouhají. I kombinézu má potrhanou. „Je mi líto vyhodit deset tisíc za novou.“ Postavou se od sportovního ideálu vzdaluje ještě víc.
Co také čekat od duchovního otce Rudy Pivrnce, kreslené postavičky hospodského povaleče a pijana? „Přitom hubnu, mám jednou za tři roky takové záchvěvy. Chodím běhat a nejím, i když pivo piju dál,“ vypráví. Momentálně váží 104 kilogramů. Rekord má 126. „Tehdy mi váha ukázala jedno kilo. Ona totiž ukazuje jen do 125, pak se celá přetočí. Říkal jsem si: To není možné, já začal nového Urbana.“
Odmítá laický názor, že čím více kil, tím větší rychlost. „Jak jsem nateklej, nejsem aerodynamickej. Vezu kromě sebe ještě skříň.“
Před závodem si objednal grog, později další tři. „Byl jsem trošku na nervy. Moje dvacetiletá dcera zrovna letěla do Austrálie. Sama, poprvé! Skoro jsem nespal a celý den měl bobky. Letadel se trochu bojím.“ Funkcionářské šachy ho pak rozčilily, ale porážku tragicky neprožívá.
Posledních deset let chodí na start smířený s tím, že mladíci konečně budou rychlejší. „Stalo se a basta. Můžu si za to sám, jel jsem blbě.“ Co bude dál? Přestal doma vítězit, tudíž skončí? Omyl. Za rok se vrátí. Chce překonat otce Horsta, rovněž šestnáctinásobného mistra republiky v jízdě na saních. V sezoně 2005 si dopřeje i pokus navíc, kromě závodu jednotlivců chystá start ve dvojicích.
Že nemá parťáka? Ale ano, našel ho doma: šestnáctiletého syna Petra. „Nikdy nezávodil a vždycky mi nadával, že jsem ho na saně nedal. Tak jsem mu to teď slíbil.“ Navrch přidal otcovskou radu: „Budeš ležet, držet se a koukat mi zezadu na helmu. Riskuješ akorát, že si zlomíš nohu, nebo tě omlátím o plech.“ „Tak jo, táto,“ přitakal Petr Urban nejmladší. Podědil sportovní srdce.
