V uplynulém ročníku začala dostávat více šancí ukázat talent, ale chvíli jí to trvalo. V letní přípravě si poranila koleno, a když se stav nelepšil, musela zamířit na operační sál. Zatímco spoluhráčky bojovaly na hřišti, ona je sledovala z tribuny a vyhlížela návrat pod síť.
„Návrat to byl komplikovaný, protože bylo těžké nastoupit do rozjetého vlaku, ale nakonec se mi to povedlo,“ vrací se Orvošová k prosinci, kdy se zase pozvolna objevovala na hřišti.
První větší příležitost v důležitém utkání dostala na Final Four Českého poháru. V semifinále ještě zůstala na lavičce. „Trošku mě mrzelo, že jsem se nedostala na hřiště.“
Nicméně v průběhu finálového utkání s Prostějovem za nepříznivého stavu dostala šanci a předvedla, že pro Olomouc může být v budoucnu rozdílovou hráčkou. „Finále mi vyšlo a byla jsem za to ráda,“ říká s pokorou.
Ani další výkony ve zbytku ročníku nešly přehlédnout. Všiml si jich i reprezentační trenér Zdeněk Pommer a povolal ji do národního výběru. „Už loni jsem byla v širší nominaci. Letos jsem doufala, že se tam znovu objevím, a nakonec jsem zůstala i v užším výběru,“ váží si. „Moc si toho cením.“
Velkou premiéru si odbyla v Jindřichově Hradci, kde nastoupila na závěr utkání s Běloruskem a před vyprodanou halou proměnila prasátkem ze servisu mečbol, který poslal reprezentační výběr na Final Four Evropské ligy do Maďarska. „Fanoušci udělali super atmosféru. Když jsem šla na hřiště, tak jsem byla hodně nervózní, ale nakonec jsem to překonala.“
Reprezentace pro rodačku z Charvát nebyla úplnou neznámou, neboť za ni pravidelně hrála v mládežnických kategoriích, ale přece jenom to bylo pro ni něco nového. Už nemusela plnit roli lídra, nebyla tolik pod tlakem a mohla se víc uvolnit. „Byl to parádní pocit. Holky jsou zkušené, a mám tak možnost se od nich řadu věcí přiučit.“
Napilno však nemá jenom na hřišti, ale i ve škole. Navštěvuje Gymnázium Čajkovského, kde ji letos čeká třetí ročník ve sportovní třídě a občas si musí vybrat.
„Místo ranních tréninků chodím do školy. Někteří učitelé mají pro mě více pochopení a někteří méně, ale snažím se to skloubit ke spokojenosti všech. Když cestujeme s klubem nebo reprezentací, tak se snažím učit v mezičase,“ popisuje úskalí, která na sportovce čekají, když se rozhodnou naplno věnovat svému sportu, ale přitom nezapomínají na vzdělání.
Smečuje prostějovská volejbalistka Helena Horká, blokují Gabriela Orvošová (č. 18) a Veronika Strušková z Olomouce.
Ve škole na její růst dohlíží učitelé. Na tréninku trenér Jiří Teplý a taky Jana Napolitano Šenková. Nestárnoucí olomoucké „účko“ toho má ve svém životopisu hodně. Odchovankyně Olomouce se dostala do zahraničí, kde sbírala zkušenosti v Itálii a řadu let vedla reprezentaci jako kapitánka. Nyní předává své zkušenosti Orvošové.
„Šena je mou velkou motivací. Jednou bych chtěla dosáhnout toho, co dokázala ona,“ přeje si mladá univerzálka.
Obě čeká další sezona ve stejném dresu. Pro jednu bude možná poslední, pro druhou naopak odrazová. „Doufám, že letos by se nám titul mohl podařit. Těším se i na Ligu mistryň, bude to zase něco nového,“ vyhlíží Orvošová výzvy.
