„Rozhodli jsme se pokračovat, volný měsíc budu mít v červenci,“ líčila. „Tak to bude lepší, protože odpočinek se víc přiblíží sezoně a já pak nebudu v dubnu unavená.“
S novým trenérem získala novou chuť do přípravy. Byla to dobrá volba, pochvalovala si Záhrobská. A důvěra je absolutní, co kouč řekne, to platí.
„Mám z něho opravdu dobrý pocit, přinesl do tréninků velké osvěžení,“ chválila třetí slalomářka z Vancouveru rozjíždějící se spolupráci s Pavlem Šťastným.
Slovensky hovořící rodák z Prahy převzal přípravu po Antonínu Strachovi, který se bude dál starat o kondici české sjezdařské jedničky. Tak, jak bylo zvykem už v době, kdy Záhrobskou vedl její otec Petr.
O víkendu se tým okolo bronzové olympijské medailistky vrátil z rakouského Kaunertalu. „Tam je zima ještě v plném proudu,“ říkala. Přes noc napadlo třeba třicet centimetrů prachového sněhu, ráno nebyla výjimka, když venku naměřili minus patnáct.“
„Je před námi spousta práce,“ říkala pětadvacetiletá specialistka na točivé disciplíny po prvním týdnu společného tréninku. „Pavel mi pomůže ty chyby odhalit a odstranit.“
Trénink = dril, nastavili si ti dva nové pravidlo. Cvičení na zlepšení rozsahu pohybů byli s koučem schopni opakovat třeba celé dopoledne.
Je to nutné zlo, protože česká lyžařka má asymetrické svaly - pravá strana jí pracuje hůř než levá. Takže se teď snaží disproporce srovnat.
„Styl ale neměníme,“ upozornila Záhrobská. „A jestli to bolí? Bolí mě hlavně svaly, které byly zvyklé pracovat jinak. Některé se naopak flákaly, tak je teď probouzíme, aby fungovaly, jak mají.“
