V Plzni, kam přesídlil letos v létě z Lovosic, zapouští kořeny rychle. Aby ne, vždyť tady žije jeho otec, bývalý hráč Dukly, i mladší bratr. A se spojkou Milanem se konečně dočkali společného angažmá. "Vždyť jsem tady doma. A když něco potřebuju, hned pomůže brácha nebo taťka," říká Škvařil.
Jenže v sobotu večer mu hlavou probleskne i jiná nostalgie. V 18 hodin nastoupí v hale Slavie VŠ na Borech plzeňském dresu právě proti Lovosicím. Proti klubu, kde strávil uplynulé tři sezony, s nímž předloni dosáhl téměř na titul.
"Vzpomínky jsou jen ty dobré. V Lovosicích jsem s nikým neměl problém, parta v kabině fungovala skvěle. Mladí respektovali ty starší a oni zase brali je. Kde jsem byl já? No, vlastně věkem někde na rozhraní," líčí levoruké křídlo.
Dodnes ho mrzí, že Lovosicím v nejlepší sezoně v historii klubu proteklo zlato mezi prsty a na tým zbylo "jen" stříbro. "Všechno šlapalo, byli jsme blízko. Ale v klíčové chvíli se zranily největší opory Šuma s Berkou, bez nich nám v závěru soutěže trošku došly síly."
Teď už bude stát na druhé straně hřiště. A jako pravé křídlo ho čekají častá setkání s hlavní personou současného kádru Severočechů, reprezentantem Motlem. "Má můj respekt, je to skvělý hráč i fajn kluk. Samozřejmě je pro mě výhodou, že ho znám dokonale, vím, co a jak dělá. Jenže on to dělá tak kvalitně, že ubránit jej je hodně složité," varuje Jakub Škvařil.
Věří však, že body zůstanou doma v Plzni. Zvlášť proto, že Talent minulý týden přivezl z Kopřivnice jen bod. Od týmu, který je pasován za jednoho z favoritů soutěže, se čekalo víc.
"Ale je dobře, že jsme si zase uvědomili, jak je soutěž vyrovnaná a každý zápas v extralize těžký. Všichni musíme na hřišti vždycky nechat 100 procent, pokud chceme být nahoře," uvažuje. "Lovosice budou zatím náš nejtěžší test, jak na tom jsme," ví Škvařil. Věří, že s týmem tenhle test zvládne.
