Z českých atletů jste se na šampionátu představila jako poslední. Byla jste nervózní?
Strašný to bylo.Tak jsem se nudila na pokoji! Už jsem chtěla závodit. A když to pak přišlo, tak: Vážně se ti chce? Spíš tam bylo přemlouvání. Nic jsem od závodu nečekala, prostě jsem šla skákat a dopadlo to dobře. Jsem ráda za ten výkon. Jsem šťastná.
Sedlo vám to ideálně?
Pořád jsem nevěděla, jak začít a jak kombinovat výšky. Jestli jít základ nižší a na pohodu, nebo pošetřit síly... Tak jsem vlastně šla nejvyšší základ v životě na mistrovství světa ve finále. Moc mě mrzí pokusy na 475 centimetrech, první i třetí byly docela nadějné, mohla to být i jiná medaile.
Nemrzí vás, že Kubánka Silvaová brala zlato za stejnou výšku, jako vy?
Teď mě to mrzí. Ještě čekala, jestli budu na čtvrtém místě, ale... Předvedla jsem, na co jsem měla. Poslední závody jsem se trápila, takže jsem ráda, že to takhle dopadlo.
Jaké bylo v závěru čekání na poslední pokusy Murerové a Suhrové, které vás ještě mohly připravit o medaili?
Dlouhé, strašně. Ještě tam bylo vyhlašování, přišlo mi to nekonečný... Je to možná takové nesportovní, ale při každém nezdařeném pokusu se mi zvětšoval úsměv na tváři. Mrzelo by mě, kdybych byla čtvrtá.
Zdá se, že jste se vrátila do psychické pohody.
Vždycky je nějaké období, kdy jsem psychicky dole a pak nahoře. Rozhodla jsem se ale, že sportu budu dávat maximum. Každý máme nějaké nedostatky, které se dají zlepšovat, zapracovala jsem na tom a psychicky se srovnala. Skoro vyrovnaný osobák na mistrovství světa je toho důkazem.
Co jste třeba zlepšovala?
Hlavu. Fyzicky ani tak nemám rezervy, po té technické stánce je tam toho víc. Ale psychiku jsem dávala dohromady.
Před dvěma lety jste byla v Helsinkách mistryní Evropy, teď máte světové stříbro. Je pro vás víc?
Určitě. Je to mistrovství světa. A ten výkon. V Helsinkách to pokazilo počasí. Tady jsem skončila 470, strašně si toho vážím a doufám, že se to bude dál zlepšovat.
Motivoval vás Jan Kudlička, který v sobotu získal bronz?
Ten mě vynervoval! Moc nešel internet a sledovala jsem to s Lenkou Masnou, která asi technickým disciplínám moc nerozumí, takže tam bylo trošku nervů. Ale bavila jsem se.
