„Záleží na zájmu médií, ale já jsem spokojený s tím, co se napsalo,“ říká skromně 26letý Jan Kudlička, odchovanec opavské atletiky, po životním atletickém roce.
Otázka se nabízí sama - kterou z medailí si považujete víc?
To je těžké. Ta ze Sopot má punc světovosti, taky jsem se tam výkonem 580 na centimetr přiblížil českému halovému rekordu Adama Ptáčka. Ale curyšský bronz za 570 byl zase vyválčený v doslova neskákatelných podmínkách, kdy jsme se prali s větrem.
Aby byla sbírka ze šampionátů kompletní, potřeboval byste v příštím roce cenný kov z březnového HME v Praze a potom z letního mistrovství světa v Pekingu. Láká vás to?
Koho by to nelákalo? Každý kov má velkou cenu. Známí mi říkají - medaile jsou hezké, ale nechtělo by to konečně český rekord? Já ale říkám, že pokud budu vozit medaile z každé akce, čert vem domácí rekord. Jenže je to spojené - pokud chci přivézt medaili z letního mistrovství světa nebo z olympijských her, tak to chce skočit nejen český rekord, a ten letní drží taky Adam Ptáček výkonem 580, ale přidat ještě pět nebo deset centimetrů navrch.
V souvislosti s halovou Evropou v Praze se mezi atlety říká, že kdo získá v O2 aréně medaili, vstoupí mezi nesmrtelné. Jak se na to díváte vy?
Nemyslím, že by bylo dobře, kdyby se člověk upínal jen k pražskému šampionátu. Lepší je, když ho závodníci berou jako každý jiný podnik. Samozřejmě, bude to doma, ale každý český atlet by si měl jít ty závody užít, a třeba si pak sáhne i na medaili. Hlavně bez stresu.
V O2 aréně jste skákal letos v únoru při mítinku Prague Indoor 2014. Jak jste byl spokojený se sektorem?
Byl jsem tam druhý za 575 centimetrů a měl trochu problém, protože výškařský sektor zasahoval do začátku tyčkařského rozběžiště. Zrovna skákal Uchov, takže jsem nemohl mít normální rozběh. Sektor je ovšem fantastický, ale pokud je dobrý pro mě, bude dobrý i pro další dvě nebo tři desítky tyčkařů.
Další šanci budete mít v létě v Pekingu. Bude tam medailový úspěch hodně vzdálený?
Možná ano, možná ne, protože to tam, pokud jde o mužskou tyčku, může být podobné jako v Praze. Jasně, přibudou další závodníci, ale nemuselo by to být tak patrné - není totiž velký výkonnostní rozdíl mezi evropskou a světovou tyčkou. ¨
S přípravou na další sezonu jste už s trenérem Paterou v pražské Dukle začali, máte za sebou tři týdny v Tatrách. Co je před vámi?
Za deset dní letíme na Kanárské ostrovy. Poprvé v životě tam budou pět týdnů, tedy i včetně Vánoc. Zkušenosti totiž říkají, že čím víc času strávím na soustředění v teple, tím je to potom lepší. A halovou Evropu v Praze přece nelze brát na lehkou váhu.
Nedoléhá na vás už teď tlak, pocit zodpovědnosti?
Už jsem v pozici, že si nemůžu dávat jiné než medailové cíle, jen musím být zdravý. Ale je to technická disciplína a kdo sledoval tyčku na Evropě v Curychu, tak ví, jak malý krůček je od vyřazení v kvalifikaci k medaili. V Praze tedy bude základem postup z kvalifikace a pak už to bude otevřené. Myslím ale, že velké závody už zvládat umím, jen mě nesmí nic limitovat.
