Za svůj život dostala tolik cen, že je to pomalu na malé muzeum, o této poctě však okamžitě říká: „Moc si toho vážím. Taky to byly moje nejlepší roky.“
Legendární Martina Navrátilová je momentálně v nejjižnějším pevninském cípu Asie, v laboratoři na úspěch jménem Singapur. Bydliště má v USA, kde ji přijali, když nebyla dost dobrá komunistům ve své vlasti. V té, která dnes ve velkém slaví 100 let samostatnosti.
Jako nikoli bezchybná, ale rozhodně svobodná země.
K výročí přibývá jedna anketa za druhou a ona v té, která v dějinách českého sportu vyhlašovala krále a královny jednotlivých „osmičkových dekád“, ovládla období let 1978 až 1988. „Hrála jsem tehdy nejlepší tenis,“ zavzpomíná Navrátilová s chutí. Na Pražském hradě ji zastoupila sestra: „Udělala mi tam trošku parádu. To bylo prima.“
I z dálky rovníkových tropů vnímá, jak slavnostní bude datum 28. října 2018. Ideální šance na pohled této mimořádné dámy na československé a české dějiny – a nejen na ty sportovní.
Nejlepší z těch, které jste v anketě pro roky 1978 až 1988 předčila?
„To musela být Jarmila Kratochvílová. Ta dřina!“
Náš nejlepší sportovec vůbec?
„To byl určitě Emil Zátopek. Četla jsem jeho knihu – ten co dělal, jak běhal ve sněhu a tahal klády... Neznám sportovce, co by pracoval víc než on. Klobouk dolů před Zátopkem. A jak se pak trápil s komunisty, jak se musel přizpůsobovat a pokloňovat. Podmínky měl neuvěřitelně těžké.“
Nejlepší sportovkyně země?
Turnaj mistryňspeciální příloha iDNES.cz |
„Věra Čáslavská, to je jasné. Jak dala (na olympiádě) v Mexiku hlavu od sovětské vlajky na stranu, když změnili body tak, že Latyninová dostala taky zlato, to bylo něco. A taky zažila neuvěřitelné věci.“
Navrátilová odešla přes Atlantik a od roku 1981 vlastnila americký pas. Její averze vůči tehdejšímu režimu je pochopitelná a neměnná.
Tím se nabízí další dotaz: Vaše největší události sta let republiky?
Jen jednu tady vybrat nelze. „Pro mě Václav Havel a Charta 77. To, když ho konečně osvobodili. Pak listopad 1989. No a taky 21. srpen v osmašedesátém, kdy jsme zjistili, že k nám přijeli... Vzpomínky to jsou nahoru a dolů. Jak se máme teď, to je paráda. Jen škoda, že komunisti zničili lidem tolik životů. Ale tolik! A lidi zapomínají.“
Naše šampionská srdce
Zároveň přiznává, že někdy je to složité i pro ni, všem úspěšně zvládnutým zkouškám osudu navzdory.
„Vezmu telefon a přes WhatsApp okamžitě mluvíme se sestrou. I já sama pak trošku zapomínám, jak to bylo za nás – že zavolat byl úkol na celý den, kdy jste jen doufali, že vás spojí,“ říká Navrátilová. „Ale historii zapomenout nesmíme, jinak se nám vrátí jako ozvěna. Tím spíš je důležité si všechno připomínat.“ A kdy jindy než okolo 28. října?
Vždyť zrovna sport, v němž také ona dosáhla na vrchol, pro často ne zrovna optimistický národ znamená důkaz, že s ním není tak zle.
„Zdobí nás tvrdohlavost. Když se do něčeho zakousneme, už nepustíme,“ soudí 62letá Navrátilová. „Vždycky jsme byli takoví. Nevím, jestli je to nespokojenost; možná v kombinaci s tím, že chcete být nejlepší, jak jen to jde. Dosáhnout vašeho osobního maxima. To je pořád stejné. Tedy aspoň doufám.“
Sport bere jako možnou protizbraň někdy až příliš rozmanité současnosti. „Dneska je mnohem víc možností. Hraješ na počítači, pořád se lepšíš, máš vyšší a vyšší skóre,“ vypráví. „A když se pak lepšit přestaneš, prostě jdeš na jinou hru. To přece v tenisu ani v jiném odvětví nejde. Sport v tom má jinou mentalitu.“
Proto věří, že s Šupčíkem, Zátopkem, Čáslavskou, Neumannovou, Šebrlem a dalšími vítězi ankety by byli díky mentalitě vítězů schopní uspět v každé z československých dekád. „No samozřejmě! Vůle se nedá objednat, tu musíte mít,“ zmiňuje klíčovou vlastnost všech výjimečných. „Ti, co byli šampiony před 50 lety, by se jimi stali i dnes. Srdce máme všichni stejné.“
Její grandslamová tažení patří k nejlepšímu, co země za úvodní století zažila. Co Navrátilová vlasti přeje do další stovky? „Hlavně už žádné války,“ vypálí. „Přežili jsme dvě světové a pak rok 1968. Když je mír, máte všechny možnosti. Když je válka, jen přežíváte – a co to pak je za život... Takže zdraví a mír.“
