V posledních měsících nezbývá Hlaváčkové moc času na odpočinek. Kanada. Uzbekistán. Čína. Rusko. Teď Singapur. Její život zaplňuje věčné cestování a příval zápasů. Není divu, že ji zmáhá únava. Teď je navíc nastydlá. Sezona však pro ni ani po čtvrtečním mači nekončí.
Nepřipadáte si náhodou tak trochu neporazitelné?
Jéžiši, to ne. Spousta vítězství nás samozřejmě posílila. I když jsme ztratily podání za stavu 5:3 ve druhém setu, zůstaly jsme v klidu. Máme dost zkušeností s těžkými situacemi.
Sebevědomí se nedá koupit ani naposilovat v tělocvičně, že?
Nedá. Když se daří, nestresuju se jedním špatným dnem. Od příletu jsem nemocná, až dneska jsem se poprvé cítila líp. Nemohla jsem pořádně trénovat. Ale uklidnilo mě, že máme nahráno.
Od US Open se můžete chlubit bilancí 16-1. Vzpomínáte na nějaké své podobně skvělé tažení?
Asi ne. S Luckou Hradeckou se nám dařilo, s Pcheng Šuaj taky. Ale takhle úspěšné období jsem zatím asi nezažila.
V utkání jste si dost zasmečovala. Co divák může považovat za snadný úder, není ve skutečnosti úplně triviální záležitost, že?
Ono je totiž snadnější vracet smeče tady na velkém kurtu. Často na turnajích hrajeme na menších dvorcích, na nichž není tolik prostoru na doběhnutí míče. Co by jinde už byl vítězný úder, tady se ještě dá vybrat.
Při mečbolu jste musely čekat na potvrzení od jestřábího oka. Byla jste si jistá, že soupeřky zahrály do autu?
Já jsem dopad neviděla. Timea mě ujišťovala, že ten balon letěl ven. Ale já se musím přesvědčit. Někdy se dokonce bojím, že se jestřábí oko splete. Naštěstí to dneska dopadlo dobře.
Po střetnutí jste se podepisovala a fotila se s českými fanoušky. Vážíte si podpory krajanů v Singapuru?
Je krásné vidět naše vlajky. Když jsme po zápase pinkaly míče do hlediště, snažila jsem se je všechny hodit Čechům. Je super poslouchat povzbuzování v češtině i na druhém konci světa.
