„Jsem spokojený. Kluci si zajezdili a bylo to i divácky zajímavé,“ hodnotí opatrně sportovní ředitel Oldřich Janků ze spolupořádajícího Agenas Teamu.
Jaký byl letošní ročník?
Ohlas posádek byl pozitivní, hodnotili to tak, že si vydatně zajezdili, a kdo prý zvládne Mohelnici, tak už zvládne jakýkoliv trucktrialový závod v republice. Opravdu je tato lokalita jedna z nejlepších pro tyto závody. Závodník Radek Vinopal psal na Facebooku, že sice skončil čtvrtý, což na bednu nestačí, ale že na Mohelnici je to veliký úspěch. Když jsem se koukal na první videozáběry a viděl, jak osmikolová tatra stojí jen na pěti a tři má ve vzduchu, je to adrenalin. Závod se povedl a byl lepší než ty předchozí.
Přibylo proti loňsku posádek?
Víceméně ne. Loni jsme ale měli víc aut v malých skupinách v S2, letos byly jen tři, loni jich bylo pět, naopak nárůst byl ve větších kategoriích. Třináct aut v osmikolkách je neskutečné množství, k tomu dvanáct v šestikolkách v kategorii S4. Bylo to složitější, ale vymysleli jsme to tak, že odjeli za celý závod devět sekcí, což je na velká auta dost.
Dá se po letech vymyslet v lomech u Křemačova něco nového?
V malém lomu jsme v sekci číslo 7 vymysleli nový start v místech, kde se to nahoru nedá vylézt ani po čtyřech. Tak jsme to tam vysekali a pustili odtud osmikolové tatry směrem dolů, protože ty se kutálet přes kabinu těžko mohou. Přesto jsem měl obavu, jestli to kluci vůbec pojedou, ale nikdo neodmítl. Je to zřejmě nejstrmější sráz, který v Mohelnici vůbec je. Zkoušeli to večer vyjet směrem nahoru, ale nedostali se ani do půlky. Nevím, jaký to má sklon, ale myslím, že je to víc než 45 stupňů.
Víte, kolik lidí během víkendu závody navštívilo?
Ještě nemáme přesná čísla, ale minimálně osm tisíc tam za oba dny bylo. Sobota byla slabší, v neděli se mi zdálo více lidí. Ale je to subjektivní – když stojíte dole u sekcí, vidíte davy lidí, ale jakmile se podíváte shora z vrtulníku, zdá se vám, že tam nikdo není.
V Mohelnici startují i posádky ze Slovenska a Polska. Přijíždějí i fanoušci z okolních zemí?
Ze Slovenska přijeli lidé i autobusy a jeden menší dorazil i s fanoušky z Polska. Letos odsud přibyla i jedna nová posádka s novým autem, tedy novým v truck trialu, protože jinak má jejich tatra svůj věk. Podle našich informací letos přijelo ze Slovenska a Polska hodně lidí.
Tatry stárnou, nová auta se neobjevují?
Ne, nic nového. Trochu mě mrzí, že se vytrácí malá autíčka v kategorii S1, kde kdysi jezdily tatry kačeny a unimogy, tedy ty nejmenší náklaďáčky. Letos vůbec nebyly, protože je prý na tato auta náročné sehnat náhradní díly, a když jsou, tak velmi drahé. V kategorii S2 jezdí větší unimogy, ale letos byly tři. Menší auta se zkrátka vytrácejí. Kolem truck trialu se pohybujeme od roku 2001 a tehdy bylo startovní pole v těchto menších autech daleko početnější, a když naopak těch největších osmikolových tater bylo pět, brali jsme to jako velikánské množství – a k tomu dvě tři šestikolové. Letos bylo v těchto dvou kategoriích největších aut dohromady pětadvacet posádek.
V závodě jsou navíc k vidění i starší vozy Praga V3S…
Někteří kluci, zejména Broňa Ševčík a Roman Zeť, je mají neskutečně připravené a nablýskané. Zvlášť když si vezmete, že je to pětašedesát let, kdy se to auto začalo vyrábět. Spěje to k tomu, že Velká cena bude přehlídka historických vozidel. Vždyť tatra a její podvozek s centrální rourou jsou nepřekonatelné. Ten, kdo to vymyslel, byl génius.
