Edwards si do čtvrtka užíval deset dní, kdy mu patřily všechny tituly, o něž se v atletickém světě hraje.
Je mistr světa z loňska, olympijský vítěz z roku 2000, letos vyhrál Hry Commonwealthu. A ještě předevčírem byl obhájce titulu na mistrovství Evropy. Jenomže skončil až třetí.
„Nemůžu být spokojen. Vyšel mi jenom jeden pokus. Ale Christianovi to přeju,“ řekl Edwards. Ale život jde dál a Edwards chce za dva roky vyhrát olympiádu. Byl by to nejlepší konec kariéry. V té se střídají báječné chvíle s nečekanými porážkami.
Na olympiádu 1996 odjížděl jako trojskokan, který změnil historii. Rok předtím jako první přeskočil osmnáct metrů a před olympijskými hrami 22 závodů v řadě neprohrál. Američan Kenny Harrison ho však v Atlantě senzačně porazil a olympijský titul mu sebral.
Na mistrovství světa 1999 zase prohrál s Němcem Charlesem Friedkem. „Tehdy jsem chtěl vyhrát kvůli své tchýni, která měla rakovinu. Porážka mě bolela dvakrát.“ Edwardsova tchýně zemřela krátce před olympiádou v Sydney.
Až loni se objevil závodník, ve kterém odborníci spatřují skutečného oponenta. Možná i toho, který jako první skočí osmnáct a půl metru. „Nebude to dnes, ale proč by se to nemohlo stát,“ řekl Olsson po čtvrtečním závodě.
Co je tenhle mladík zač? Ještě loni se specializoval na skok do výšky, dokonce skočil 228 centimetrů, což je výkon na hranici evropské špičky. Ale v témže roce se rozhodl pro trojskok. Loni Edwardse porazil jediný muž a hned dvakrát. Byl to Olsson. A ve čtvrtek mu sebral také první titul.
Ale nepodceňujte ještě Edwardse. Vyrostl v rodině vikáře, bible byla jeho nejoblíbenější četbou. Svou manželku, která o trojskoku říká, že je směšný, poznal v kostele. A v začátcích kariéry dokonce neskákal v neděli. Přišel kvůli tomu o mistrovství světa 1991, ale pak k němu přišel jeho otec a domluvil mu: „Ten talent ti dal Bůh. Je to jeho vůle, nesmíš se ho vzdát.“ Edwards nechce zklamat. Zejména pokud jde o olympiádu v Aténách.
