„Ale chceme jet všechny tři. Nějak to musíme vymyslet,“ říká Laláková. Pokud dvě Češky skočí 195 centimetrů, třetí může jet i za 192. První hranici zdolala Straková, druhou Laláková. Dubnová ještě musí přidat.
Laláková závodí za USK a Dubnová za Vítkovice. Většinou se však scházejí v Brně u kouče Pogányho.
„Neměla jsem ve skupině stejně vyrovnanou soupeřku, ale najednou se člověk víc hecne, v posilovně i technice,“ míní Laláková.
I soupeření se Strakovou z pražského Olympu je motivací. Jako když se o post českého krále „prali“ výškaři Bába, Ton a Tomáš Janků.
„Má to výhody. Loni na mistrovství světa v Moskvě bylo super, že mohly jet dvě výškařky. Bylo se o co tahat. Proto jsem si skočila osobák,“ říká Laláková.
Ona i Straková letos halovou sezonu vynechaly. Laláková měla potíže s patou, mívá ji zatejpovanou.
„Jen kvůli psychice, musím zaťukat, snad je to pryč. Měla jsem zánět způsobený obuví. Namohla jsem si plosku nohy. Dalo se s tím trénovat, ale přesídlilo se to do paty. Nemohla jsem chodit.“
Strakovou zase ničily potíže s vyhřezlými ploténkami. Teď však má formu. V Kladně pokoušela i 197 centimetrů. Nikoli beznadějně.
„Ale po dvou hodinách soutěže už jsem neměla síly,“ říkala vysoká blondýnka. „Už minule jsem cítila, že by mi to mohlo sednout. Fazona šla v tréninku nahoru, ale nemohla jsem se srovnat v závodě.“
V sobotu to vyšlo. Teď může čekat, která soupeřka ji dožene. „Ale není to o domluvě, víme, jak jsou limity dané. Nejde o to, jestli jsme kámošky, ale proč limity nevyužít,“ uvedla Laláková.
A jsou tedy výškařky kámošky? „S Romčou trénujeme, s Ivčou je to lepší, než bylo. Poplácáme se, pogratulujeme, v pohodě,“ říká Laláková.
Straková říká: „Kdybychom byly na mistrovství všechny, bylo by to veselejší. Nehraje roli, že holky trénují spolu. Možná se dokážou lépe podpořit, ale já se s nimi ráda hecuju.“
