"Uvědomil jsem si, že když se soustředím na správné provedení výstřelu, zapomínám na dění kolem sebe a uklidňuji se tak," tvrdí Hladil. Jeho práce mu umožňuje plánovat si čas po svém. A trénovat tak může častokrát i denně.
"Je výhodné, že mohu trénovat, kdy chci. Nemám čas nalinkovaný," říká s tím, že při přejezdech ze stavby na stavbu si zastaví, vyndá z auta luk a jde na to.
"Někde na smeťáku, příhodném místě v parku nebo na parkovišti vystřelím pár šípů a jsem zase v pohodě. Nevěřili byste, kolik takových vhodných míst v Praze je," popisuje několikanásobný mistr republiky, který závodí za Start Praha.
Tituly republikového šampiona posbíral v různých disciplínách a s různými druhy luků. Jako jeden z mála závodníků, možná jediný v Česku, se totiž stále věnuje prakticky všem lukostřeleckým odvětvím. Skvěle ovládá luky od kladkového, přes holý, tradiční reflexní, dlouhý až po luk jezdecký. Zároveň se snaží o rozvoj svého sportu v Česku.
Nejvíce si cení devátého místa na evropském šampionátu v terénní lukostřelbě s holým lukem. "Tam mě přestřílely jen největší světové špičky z Itálie a Švédska, které jsou v této disciplíně velmocemi," říká Hladil.
Sportoval odmalička. "Od žákovských let jsem hrál závodně tenis, pak hokej a šachy. Hodně jsem lyžoval, jezdil tisíce kilometrů ročně na kole," tvrdí muž, který si před dvěma lety v Himálaji sám vyšlápl na šestitisícovou horu. "K šedesátinám si chci nadělit maraton. Od příštího roku začnu s tréninkem," maluje si další plány.
A lukostřelecké ambice? "Porvat se o každý bod letos v září na mistrovství světa ve 3D v Rakousku a evropském šampionátu v terénní lukostřelbě v Itálii."
Lukostřelbě se věnuje dvanáct let. Velkou výhodou je pro něj dostupná lukostřelnice na Strahově, kde má Start Praha zázemí. Milan Hladil totiž bydlí v Břevnově. "Mám to pět minut pěšky," říká. Sportovní luk pořídil i synovi. Ten však po kvalitních výsledcích mezi kadety dal přednost skateboardu. "A dcera se věnuje ragby ve Spartě. Je kapitánkou národního mužstva. K lukostřelbě jsem tak zlomil alespoň přítelkyni," směje se Hladil.
Lukostřelba je podle něj jednoduchým sportem. Stačí se naučit pár pohybů a je to. Horší ale je dobré výkony opakovat. "Vše je o hlavě, to je polovina úspěchu. Třetina je o kvalitním tréninku, zbytek pak o vybavení a o štěstí," tvrdí zkušený lukostřelec, jenž ve svém odvětví vidí řadu výhod oproti jiným sportům.
"Nepotřebuji hřiště, které se musí včas objednat, nepotřebuji parťáka jako na tenis a tím se podřizovat jeho času, nemusím se strachovat, zda mě nepodrazí rozhodčí, protože vše je jen na lukostřelci. Jak to udělám, tak to je, kam zapíchnu šíp, tam ho najdu. Je hodně sportů a činností, které se dají dělat do pozdního věku, u lukostřelby jsem ale zjistil, že patří mezi ty, kde kmeti mohou s naprostou pohodou sportovně porazit i ty nejtrénovanější mladíky."
