Huříková má z juniorské kategorie duhové trikoty pro mistryni světa z obou disciplín. Silničářskou časovku vyhrála v roce 2004, na horském kole získala titul o rok později.
"Horské kolo u mě vítězí," označuje svoji hlavní disciplínu.
Cesta do Pekingu s horským kolem je však hodně náročná. "Abychom získali dvě účastnická místa, musíme být v pořadí národů do osmé příčky. A zatím jsme třinácté," vypočítává závodnice MTB Teamu České spořitelny.
Kdyby měla jet na OH jen jedna Češka, nemusela by to být Huříková. "Kateřina Hanušová je o deset let starší, je zkušenější a zatím i lepší závodnice než já. Takže by asi to místo bylo pro ni," tuší Huříková.
Paradoxně snazší se pro ni jeví varianta silniční, kterou však mladá závodnice bere spíš jen doplňkově. "Ke kvalifikaci na olympiádu je zapotřebí dojet v silniční časovce do desátého místa na mistrovství světa. K tomu jsem měla blízko už loni, kdy jsem byla dvanáctá. A to jsem startovala po antibiotikách a čtrnáctidenním volnu. Letos by to snad už mohlo vyjít, ale záleží na trati a na momentální stavu," věří.
"Původně jsem si myslela, že na silnici to je mnohem náročnější, protože to je starší sport a konkurence je větší. Ale nakonec se ukázalo, že by to zase tak těžké být nemuselo," přiznává Huříková. "Buď tedy mám talent na časovku, nebo mají bajkerky nějakou výhodu."
Podmínky? Čím hůř, tím lépe
Mladá šampionka si přesto libuje v závodech horských kol, na kterých dává přednost těm nejhorším podmínkám. "Čím je ošklivější počasí, větší zima, těžší trať, delší kopce, tím lépe," přiznává. "Možná je to tím, že jsem z drsné Šumavy a jsem zvyklá na zimu. Dlouho je tam sníh, hodně fouká vítr, máme hodně kopců. Získala jsem tam techniku, díky které teď sbírám drahocenné vteřinky."
Sezona poznamenaná sbíráním bodů pro olympijskou nominaci se naplno rozjíždí. Tereza Huříková už přivezla slušné výsledky z Kypru a z německého Münsingenu, teď ji čeká v belgickém Houffalize první závod Světového poháru. "Trať není až tak rychlá, a tak doufám, že nebude velké vedro a pojede se mi dobře," vrací se ke svým oblíbeným podmínkám.
Vrcholy sezony na horském kole má před sebou dva: evropský šampionát v červenci v Turecku a mistrovství světa ve Skotsku na začátku září.
Mistrovství Evropy budí u české závodnice respekt svým dějištěm. Závod se pojede v turecké Cappadocii. "Modlím se, aby přišel velký mrak, který tam bývá jednou za čtyři roky, a aby se ochladilo," směje se Tereza Huříková.
Připomíná, že obvyklé letní teploty v tureckém středisku stoupají až na čtyřicet či padesát stupňů. "Pokud by takové horko mělo být i při závodech, měla bych už začít trénovat v sauně," říká cyklistka a zmiňuje závodníka Barta Brentiense, který prý před olympiádou v Aténách skutečně jezdil na válcích v sauně.
I po tvrdém přípravném období si Tereza Huříková cyklistiku užívá. "Pořád se na kolo těším a závody mě baví," tvrdí.
Cítí však i zodpovědnost na startu sezony, před kterou má vysoké ambice. "Zvenčí tlak necítím, ale sama si uvědomuji, jak velkou roli může hrát náhoda," zamýšlí se.
"Možná to je tím, jak stárnu," dodá a hned se nad tou větou rozesměje.
Pak ale pokračuje vážně: "Moje kolegyně Amy Moore měla výborné výsledky, ale pak se vybourala. Má rozdrcenou kolenní čéšku a do konce sezony nemůže sednout na kolo. Uvědomila jsem si, jak náhle může přijít takový obrat a jak je důležité zdraví."
Se smutkem v oku pak vzpomene na Michala Picka, šéfa týmu České spořitelny, který měl letos na kole dokonce smrtelnou nehodu. "Nemohla jsem tomu uvěřit. Už kvůli němu chci být úspěšná, aby jeho práce pro tým měla svůj smysl," uzavírá dvacetiletá cyklistka.
