Jaký je rozdíl mezi německým a českým veslováním? Proč už roky patří ke světové špičce skifaři Miroslava Knapková a Ondřej Synek, ale za nimi je propast? Proč může Synek trénovat podstatně méně než jiné zahraniční hvězdy? Také na tyto otázky Přemysl Panuška odpovídá.
Jak jste se dostal na takový post? Jste nejspíš prvním českým koučem u německé veslařské reprezentace.
Zřejmě nejen veslařské. Když jsem dostal na jaře nabídku, hodně mě to překvapilo. Svou roli určitě sehrála skutečnost, že skifaři Ondřej Synek a Mirka Knapková mají ve světovém veslování mimořádný zvuk - Němci samozřejmě věděli, že nejsem jejich osobní trenér, ale přesto se na mě obrátili.
Překvapilo vás něco v prostředí německého veslování?
V zásadě nic. O jejich systému přípravy jsem si myslel, že má řád, a záhy mě o tom přesvědčili. Brzy jsem poznal, jak hodně se tam trénuje.
Výrazně víc než v českém veslování?
O hodně víc. Ve výcvikových táborech je trénink větší především v objemu. Nepřekvapil mě ani jejich přístup ke sladění objemové přípravy s intenzitou tréninku. Těší mě, že jsem v situaci, kdy nemusím hledat nějaký kompromis mezi jejich systémem a svým názorem. Vytrvalostní základ se na soustředěních buduje třikrát denně. U nás se něco takového nerado slyší, protože to je nejméně zábavná část přípravy. Soustředění německého reprezentačního týmu navazuje prakticky jedno na druhé. S krátkými přestávkami několika dní, kdy se veslaři rozjedou domů a trénují ve svých klubech. Například Mareike je z Essenu a Julia z Halle. Doma každá trénuje na skifu.
Platí předchozí charakteristika českého veslování také o nejlepším skifaři světa Ondřeji Synkovi?
Neplatí, protože Ondra je výjimečný. Už dnes je legendou světového veslování, ale dospěl k té pozici úplně jiným tréninkem, než jaký absolvují ostatní špičkoví veslaři světa. Základ jeho úspěšnosti je daný obrovským talentem, navíc jeho osobní trenér Milan Doleček s tím talentem umí velmi dobře pracovat. Synek se připravuje bez ohledu na to, že celý svět trénuje jinak. A funguje to. Zařazovat Ondřeje do nějakého systému ale nejde, on je opravdu výjimka.
Dá se říci, o kolik trénuje Synek míň než ostatní veslaři světové špičky?
Trénuje sice míň, ale výsledky má lepší. S jeho trenérem jsme dávali dohromady tréninkové plány a na konci jednotlivých sezon je pak vyhodnocovali. V objemu přípravy absolvuje Ondra přibližně sedmdesát procent obvyklých tréninkových dávek světové špičky. V jeho případě je to ovšem správně.
Je možné podobný systém přípravy, jaký existuje v Německu, zorganizovat také u nás?
Naše finanční možnosti nejsou tak příznivé, ale není to jen o penězích. Hlavního trenéra jsem tady dělal patnáct roků a poznatky o přípravě zlatých medailistů ve světě jsem vozil z ciziny domů. Samozřejmě jsem se snažil přenést tyto informace do českého prostředí. Zpočátku nadšeně, ale postupně jsem viděl, že mě stejně nikdo moc neposlouchá. Nepodařilo se mi rozbourat naše stereotypy. Dnes není systém tréninku tajemstvím a není to žádná věda. Je to ale o systematické tvrdé přípravě.
Synek a Knapková nebudou medaile vozit věčně. Na letošním světovém šampionátu se ukázalo, jak propastný je rozdíl mezi těmito špičkovými skifaři a „zbytkem“ reprezentačního týmu. Existuje naděje, že se české veslování vrátí mezi elitu ve více disciplínách?
Jde o dlouhodobý proces. Příčinu současného stavu vidím hlavně v jisté neochotě přijímat něco nového. Tradičně se opakuje trénink z minulosti a nové informace se do aktuální přípravy nepromítají, což je velká chyba. Nechci říct lenost. Nechci nikomu křivdit, ale jedna z předních vlastností trenéra má být zvídavost a chuť získávat nové informace o trendech. To jsem u nás neviděl.
V čem se metody v Německu liší od těch českých? A v čem spočívají nové progresívní metody, které se objevily v posledním období - řekněme po OH v Londýně?
Nemyslím si, že jsou úplně nové, ale pro nás nové jsou. Opakuji, že trénink není žádná věda. Jde jen o to důsledně dodržet plán a nemrhat časem. Veslařsky nejsilnější země směřují veškerou přípravu k jedinému vrcholu, tím je mistrovství světa a pak pochopitelně olympiáda. Všechno ostatní je součást přípravy. Kondice se buduje po celý rok, závody Světového poháru i mistrovství Evropy jsme absolvovali z tvrdě vytrvalostního tréninku. Celoroční kondice závodníků je tak vysoká, že si to prostě mohou dovolit.
Jak vypadá typický tréninkový den na soustředění německého reprezentačního týmu veslařů?
Začíná se brzy ráno, obvykle kolem sedmé. Před prvním tréninkem mají závodníci možnost malého občerstvení. V jídelně je připravený koláček a čaj nebo něco takového, někdo jde ale na první tréninkovou fázi nalačno. První fáze končí mezi devátou a půl desátou. Nejkratší ranní trénink trvá 90 minut, tedy nejmíň 20 kilometrů. Pak se jde teprve na snídani. V jedenáct bývá další fáze, gymnastika a posilování tělesného jádra. Tento typ přípravy se střídá s tvrdou posilovnou. Ta je v závodní sezoně na programu dvakrát týdně, v zimě mimo sezonu třikrát. Trénink na vodě a v posilovně se může prohazovat, záleží na trenérovi. Po obědě následuje velká pauza, na vodu se jde zase obvykle ve čtyři odpoledne. Suma sumárum pět hodin tréninkového zatížení denně.
Německé skifařky Mareike Adamsová a Julia Lierová.
Předpokládám, že v neděli je volno.
Kdepak! Na soustředěních, která trvají většinou dva a půl týdne, volný den v zásadě neexistuje.
Jaký je program mimo soustředění?
Vlastně jsme byli skoro pořád na soustředění. Od ústředního trenéra Markuse Schwarzrocka už mám k dispozici plán na úvodní čtyři měsíce olympijské přípravy a schéma je podobné. Když není sraz, trénují závodníci doma s klubovým trenérem. Nemám sice přesnou kontrolu nad tím, jak plní dohodnutý program, ale závodníci jsou tak zodpovědní, že jsem si skoro jistý, že program plní, i když u toho není reprezentační trenér. S klubovými trenéry Mareike a Julie jsme se viděli, metodiku přípravy mají v malíčku a netřeba jim něco moc vysvětlovat.
Uživí se veslaři v Německu jen veslováním?
Podmínky na přípravu mají velmi dobré, ale veslování samozřejmě není fotbal. Julia je členkou bundeswehru, tedy armády, Mareike je studentka. Obě se mohou spolehnout na rodinné zázemí. Bez něho by se nedostaly tam, kde jsou teď. Rodiče do jejich přípravy investovali hodně prostředků hlavně v začátcích. Společná světová medaile rok před olympiádou pro ně znamená obrovský úspěch, přestože Julia loni získala titul mistryně světa na párové čtyřce.
Příchod českého trenéra k německé reprezentační posádce se může zdát překvapivý. Čím si vysvětlujete nabídku tamního svazu?
Německé veslování si vždycky udržovalo svou kvalitu, ale v poslední době přece jenom hrají prim anglosaské země. A Němci to samozřejmě chtějí změnit, byť teď měli ve Francii čtyři medaile v olympijských disciplínách. Víc než deset roků jsem se s jejich trenéry potkával na závodech, kongresech a seminářích, podle všeho chtěli i oživit veslařské prostředí.
Jaké podmínky vám připravil německý veslařský svaz?
Bydlím v Berlíně ve veslařské loděnici a tamní byt mi úplně stačí. Za rodinou na Dobříš se dostanu málo, proto jsem taky nabídku týden zvažoval. Ale taková možnost se neodmítá, smlouvu mám do konce olympijské sezony. Mimochodem, když se němečtí kolegové dozvěděli, že kromě trenérské aprobace mám i učitelskou, divili se, proč raději neučím ve škole. V Německu totiž mají učitelé o poznání vyšší platy než veslařští trenéři.
