Americká smečařka je společně s reprezentační kolegyní Ogonnou Nnamaniovou zřejmě nejzvučnější osobností v letošním ročníku české extraligy volejbalistek.
Obě chtějí Prostějovu pomoct nejen k obhajobě domácího titulu, ale i k úspěchu v Lize mistryň. Hanačky do ní vstoupí ve čtvrtek zápasem v Turecku proti Fenerbahce Istanbul, kde ještě před rokem a půl Glassová působila. "Je to byznys, takže jsem přišla kvůli dobré smlouvě, ne?" směje se pětadvacetiletá čokoládová kráska.
"Těch důvodů je samozřejmě víc. Mluvila jsem s Ogonnou, která hodně chválila klub i atmosféru mezi hráčkami, jejich kvalitu. Prostějov navíc bude hrát Ligu mistrů a já bych moc ráda tuto soutěž vyzkoušela. Proto jsem zvolila Prostějov. Namísto loňského Ruska."
Jaké to v Belgorodu bylo?
Asi bych měla zvolit diplomatickou odpověď, že? Bylo to v pohodě. (rozesměje se) No každopádně můžu říct, že už teď jsem v Prostějově spokojenější.
Kvůli počasí?
To mně zase o tolik lepší nepřipadá... Ale jo, není tu až taková zima, i když vím, že se ochladí a přijde sníh. Hlavně ale jde o přístup lidí, chovají se ke mně moc hezky. Rusko pro mě bylo velkou zkušeností. Našla jsem si tam řadu skvělých přátel, ale zároveň jsem měla problémy třeba s výplatou a podobně.
V Prostějově jste zatím dva týdny. Jaké máte první dojmy z prostějovského trenéra Miroslava Čady?
Je skvělý. Takový sladký, dobrosrdečný chlap. Pořád se něčemu směje. Zároveň toho ví hodně o volejbalu a tréninky jsou velice dobré.
Na Hanou jste přišla docela pozdě. Jak jste se do té doby připravovala?
Trénovala jsem v našem americkém národním družstvu, kde jsou celý rok hráčky, které nehrají v zámoří. V Americe jsou totiž jen středoškolské a univerzitní soutěže, profesionální ženská liga u nás tuším od roku 2002 bohužel není.
Jak složité je začít v novém klubu?
Přijdete vždycky na nové prostředí, kde jste bez rodiny. Ale po pár letech cestování už si na to zvyknete. Musíte se snažit, abyste co nejvíc věcí měl podle svých představ. Třeba si zařídit bydlení, jak vám to vyhovuje. Po sportovní stránce zase chvilku trvá, než se s novým týmem naladíte na stejný rytmus.
Co vám z domova nejvíc chybí?
Moje neteře, kterým jsou čtyři a šest let. Jsou to zlatíčka.
Volala jste jim v závěru minulého týdne na Den díkůvzdání?
Samozřejmě. A spoustě lidem jsem rozeslala textovky, telefonáty přece jen něco stojí. (usměje se) Už je to celkem doba, co jsem tento moc pěkný svátek naposledy oslavila v Americe.
Jak jste jej teď prožila v Česku?
Poděkovala jsem Bohu za další den a skvělé lidi, kteří jsou v mém životě.
Připravila jste i speciální jídlo?
Musím se přiznat, že ne. Večer po zápase jsme totiž šly se spoluhráčkami posedět do jednoho baru.
Jak dlouho už se vlastně znáte s další prostějovskou Američankou Ogonnou Nnamaniovou?
Myslím, že už od svých patnácti let, kdy jsem začala hrát volejbal.
To jste začala docela pozdě, ne?
Předtím jsem hrávala basketbal. A taky jsem byla roztleskávačkou.
Jaká jste basketbalistka?
Mám slušnou střelbu z dálky. V prostějovské hale se často potkáváme s basketbalisty, ale trénink s nimi jsem ještě nezkusila. Nerada bych je znemožnila nějakou smečí.
Co vás ještě baví kromě volejbalu?
Mám hodně ráda hudbu. Třeba R'n'B, soft rock, country. Je mi to jedno, když to dobře zní. Zkouším psát básničky, ráda čtu a tančím.
Prý máte zálibu v nakupování bot?
To miluju. Do Česka jsem si jich moc nepřivezla, jen tak pět šest párů, ale výběr už si snažím doplnit. Mám oblíbené internetové obchody a musím přiznat, že jsem tam fakt pořád.
A vybíráte hlavně boty na podpatku, že?
Máte pravdu, kdo vám to všechno řekl? (směje se) Podpatky jsou podle mě sexy, nohy díky nim vypadají ještě krásnější.
Na výšce přitom se 191 centimetry ani nepotřebujete přidávat.
No jo, jenže mám taky větší nohu a v botách bez podpatků vypadám jako klaun.
Teď nezníte jako sportovkyně, ale spíš jako modelka. Jak to, že jste se vlastně neprosadila v reality show Příští topmodelka Ameriky, kam jste se pětkrát hlásila?
Měli bychom zavolat Tyře Banksové (šéfka soutěže a někdejší skvělá topmodelka). Nevím, proč mě nevybrali.
Zkoušíte se modelingu věnovat?
Jenom trošku. Teď spíš dělám fotky na podporu mých sponzorů. Pro značku, která mě obléká, bych chtěla začít fotit o něco víc.
Předpokládám, že nejkrásnějším momentem ve vaší dosavadní kariéře bylo stříbro z loňské olympiády v Pekingu.
Jednoznačně. Nikdy by mě ani nenapadlo, že něco podobného můžu zažít. Každý zápas jsem se snažila být co nejklidnější, ale díky té mimořádné atmosféře to nešlo.
O čem ve volejbalu sníte teď?
Chci se stále zlepšovat, abych byla univerzálnější. Vím, že mě čeká ještě hodně práce a času v kariéře zase tolik není. A když budu lepší, pomůžu tím i týmu a třeba se nám podaří v Londýně 2012 zlato.
AMERICKÁ KRÁSA. Už několik let se snaží Kim Glassová, americká posila prostějovských volejbalistek, lehce nahlížet i do světa modelingu. Pětkrát už také posílala přihlášku do reality show, v níž bývalá topmodelka Tyra Banksová hledá další hvězdy módních časopisů a přehlídkových mol. Glassová se přesto už objevuje třeba na snímcích pro sportovní značku Under Armour, svého osobního sponzora.
Dokážete odhadnout, jak úspěšný může být Prostějov v Lize mistryň?
Když všichni odvedeme maximum, může to být zajímavá sezona.
Je v silách týmu postup ze základní skupiny?
Jé, na takové věci se mě neptejte. (rozesměje se) Kdoví.
V tureckém Fenerbahce jste nedávno působila. Na co tým před čtvrtečním zápasem připravujete?
Atmosféra bude šílená, diváci jsou v Turecku hodně divocí při všech sportech. Ve Fenerbahce se všichni moc těší na Ligu mistryň a coby jejich bývalá hráčka si při zápase určitě vyslechnu své.
