Házenkářské lekce bral u věhlasných jugoslávských trenérů Branislava Pokrajace, Vlado Stenzela, Zorana Živkoviće či dlouholetého kouče sovětské sborné Anatolije Jevtušenka. Od letošního léta předává Miroslav Ćelić svoje bohaté zkušenosti extraligovým hráčům Gumáren Zubří jako historicky první srbský kouč v české extralize mužů.
"Pro mě je to velká výzva. Obdivuji český sportovní systém, je velmi rozvinutý a patří k nejlepším v Evropě," říká 52letý Ćelić v rozhovoru pro MF DNES. "Sportovní kultura a celkově zájem o sport je tady na vyšší úrovni než v jiných evropských zemích."
Přesto, není česká extraliga pro vás málo?
Házená tady má hluboké kořeny, možná i hlubší než v bývalé Jugoslávii. V 80. a 90. letech minulého století se hrála v Česku házená na nejvyšší světové úrovni. V roce 1984 jsem sledoval vítězné tažení Dukly Praha Pohárem mistrů evropských zemí. Její zápas ve finále s Metaloplastikou Šabac jsem měl štěstí vidět přímo v hale. Z Česka pochází hodně kvalitních házenkářů, což ukazuje nejlepší hráč světa Filip Jícha. A jeden z mých nejoblíbenějších hráčů je brankář Martin Galia.
Před patnácti lety jste prohrál s makedonským týmem Jafa Promet v Zubří zápas Ligy mistrů. Pamatujete si na něho?
Už je to hodně dávno. Jsem člověk, pro něhož je nejdůležitější dnešek.
Jaké máte poznatky o zuberském mužstvu?
Sleduji ho docela dlouho. Z minulé sezony jsem viděl hodně zápasů a tím jsem získal také přehled o české lize. Máme hodně mladý a dravý tým s velkým potenciálem.
Jaká je vaše trenérská filozofie?
Téma moji diplomové práce byl rychlý protiútok.
Na tohle sází dlouhá léta také v Zubří.
Pro mě i pro tým je výhodou, že máme podobnou strategii hry.
Miroslav ĆelićNarodil se 14. dubna 1961 v tehdejší Jugoslávii v srbském městě Kruševac, kde také chvíli hrál na postu střední spojky v místním klubu Napredak. Záhy však vystudoval obor házená na univerzitě v Bělehradu. Jako technický asistent reprezentace Jugoslávie se podílel na zisku zlata na olympiádě v roce 1984 a mistrovství světa 1986. V německé bundeslize asistoval slavným trenérům Vlado Stenzelovi, Anatoliji Jevtušenkovi (oba TSV Milbertshofen) a Seadu Hasanefendićovi (Vfl Hameln). Sám trénoval dvakrát Kruševac, makedonský Jafa Promet Resen, italskou Vicenzu a v německých nižších soutěžích SG Werratal, TuS Ferndorf a HC Aschafsleben. |
Budete chtít vnést do hry také prvky balkánské nebo německé házené?
Časem se o to budeme snažit. Nejdříve se však musíme zaměřit na to, abychom vylepšili obranu. Zdá se mi, že většina českých klubů využívá obranný systém šest nula. Ale aby náš mladý tým hrál lepší házenou, musí být v defenzivě flexibilnější. Doufám, že vedení klubu i hráči budou změnám naklonění. Nebudou to radikální věci, ale chci zavést nové systémy. Věřím, že nám to pomůže k větší kreativitě ve hře.
Nevadí vám jazyková bariéra?
Prozatím jsem spokojený, protože mám překladatele. Na začátku je to hodně důležité. Ale chci se učit česky, abych pochytil termíny z házené, běžné fráze. Kapitán Bechný umí stejně jako já německy, takže je pro mě spojkou s týmem. Je tady rovněž Duško Trifunović, který umí české věty. Sázím také na fyzickou komunikaci. Budu se snažit, abychom se dorozumívali pomocí různých signálů, jako je to běžné v německé bundeslize. Česká liga sice nemá takové finanční možnosti, stoprocentně profesionálním přístupem se jí může přiblížit.
Jenže v Česku chodí extraligoví házenkáři do zaměstnání nebo studují.
Vím o tom a mám pro to pochopení. Ale byl bych rád, kdyby se nám podařilo zařadit individuální dopolední tréninky.
Zubří skončilo po loňském mistrovském titulu páté. Troufnete si ho vrátit na medailové posty?
Jsem skromný trenér, takže uvidíme, co bude chtít vedení. (úsměv)
Předseda klubu Jaroslav Ďořičák mluvil nedávno o medailích.
Řeknu to jinak. Věřím, že už v příštím roce bude moci konkurovat lepším týmům v Evropě.
Zubří je s pěti tisíci obyvateli nejmenší obcí, kde se hraje extraliga. Trénoval jste někdy v menším místě?
Tohle mi vůbec nevadí, dokážu se adaptovat všude. Je tady příjemné prostředí, jsem nadšený. Když jsem trénoval v Makedonii, tak město bylo větší, ale sportovní podmínky nebyly tak dobré jako v Zubří.
Tým trénuje podvečer. Co plánujete dělat ve volném čase?
Díky současným technologiím můžu sledovat jiné ligy, moderní trendy. Můžu vymýšlet nové věci platné pro tým. Rozhodně budu mít co dělat. Byl bych také poctěn, pokud bych mohl pomáhat panu Mikovi (sportovní ředitel Zubří) při práci s mládeží.
Už vám nabídli místní valašskou slivovici?
Ještě ne. Jsem pravý sportovec. Nekouřím a nepiji ani srbskou slivovici. (úsměv)
Ćelić: Oblek mě zavazuje k chování džentlmenaJe to pravda odvěká, šaty dělaj člověka," začíná slavná píseň Voskovce, Wericha a Ježka. V případě Miroslava Ćeliće platí, že šaty dělají házenkářského trenéra. Tedy přesněji řečeno obleky. Jinak než v padnoucím obleku, kravatě a naleštěných botách totiž nového srbského kouče extraligových házenkářů Zubří při mistrovských duelech neuvidíte. "Kdyby došlo na nějaké kritické situace v zápasech a měl bych oslabit tým nebo diskutovat s rozhodčími, tak si vždycky vzpomenu na to, že mám oblek, který mě zavazuje k chování džentlmena," vysvětluje Ćelić.  V české extralize házenkářů bude srbský elegán svými šaty raritou. Trenéři nosí obvykle tepláky nebo nanejvýš riflové kalhoty. "Pokud bych měl na sobě to stejné, co ostatní trenéři, tak by mě to hned vtáhlo do hry a možná bych se dostal i na hřiště," trochu se bojí svého temperamentu. V šatníku má spoustu obleků, na extraligové zápasy však bude střídat dva. Na domácí světlejší, na venkovní tmavší. Na své angažmá do Zubří si vzal i svoji speciální šedou kravatu, na které je vyobrazený houslový klíč. "Ale když vyhrajeme titul, budu klidně i bez košile," znovu ukazuje, že mu nechybí horkokrevná balkánská krev. "S věkem jsem větší diplomat. Ale pořád se umím odvázat." A hned přidává historku z let, kdy působil v Německu. "Museli jsme doma zvítězit o tři góly, jenže jsme o tři prohrávali. Fanoušci byli ale klidní. Cítil jsem, že hráči potřebují impulz, tak jsem začal hlediště hecovat," líčí Ćelić. "Rozhodčí mi dal bez jakéhokoliv varování žlutou. Otočil se a fanoušky jsem burcoval dál. Sice mě vyloučili a byli jsme často v oslabení, utkání jsme však také s pomocí diváků vyhráli o šest branek." Atmosféra v zuberské hale, která bývá v extralize nejlepší, tak bude v nové sezoně možná ještě bouřlivější. |
