Kouč nejlepších vícebojařů světa, Dvořáka a Šebrleho, má přitom svojí skupinu po sezoně opustit a odejít do trenérského důchodu. Klidu si chtěl užívat už letos, jeho svěřenci jej však ještě přemluvili. A poté, co se mu odvděčili tituly mistra světa v hale i pod širým nebem, a navíc světovým rekordem, se bude Váňovi opouštět jeho práce ještě nesnadněji.
"Jak dál? Opravdu nevím, musím se sám rozhodnout," krčil rameny. Trápí ho budoucnost jeho tréninkové skupiny. Kde má vzít za sebe náhradníka. "Nevím, jestli by kluci přijali a uznávali někoho jiného." Zmínil Dvořákovo jméno, ostatně devětadvacetiletý atlet se nijak netají, že by chtěl v budoucnu zkusit trenérskou profesi.
"Jednou bych třeba rád připravoval takového závodníka, jako je Dean Macey," přiznal Tomáš Dvořák po zisku zlaté medaile. "Jenomže nevím, jestli by všechno stíhal. Má svůj život, rodinu..." obával se Váňa, který zatím náročné rozhodnutí odložil.
Pro své svěřence měl po soutěži desetibojařů jenom slova chvály Radil i Jiřímu Rybovi, který se vyšplhal na skvělé šesté místo. "Jirka závodil výborně a i v tréninku mu pomohla kolektivní spolupráce. Mohl se leccos přiučit."O Dvořákovi mluvil v superlativech a cenil si přístupu Romana Šebrleho. "Už jenom svojí přítomností pomohl celému kolektivu, nesl kůži na trh," upozornil Zdeněk Váňa.
Také jemu připadalo, že se od sebe oba borci drželi stranou, ale našel pochopení. "Někdy prostě potřebujete být sami. A zkuste se vcítit do Romanovy mysli, chtěl předvést supervýkon a přitom se strašně trápil."
Přiznal, že všichni tři několika nechtěnými či unáhlenými výroky vyvolali ve vzájemné komunikaci nepokoj. "Tomáš i Roman se teď asi oba cítí ukřivdění. Musíme si sednout a všechno si vyříkat. A dohodnout se na budoucnosti." Byla by škoda, kdyby se famózní trojlístek rozpadl.
