Letošní výsledky prvoligových házenkářek Havlíčkova Brodu překvapují kdekoho. Včetně jejich trenéra Davida Kučery. „Že se nám povedl takový start, u mě vyvolává neustálý úsměv,“ líčí havlíčkobrodský kouč.
„Nebudeme si nic nalhávat, je to pro nás nadstandard,“ komentuje aktuální druhou příčku tabulky. „Ale jsme za to jedině rádi. My z vedení i holky víme, že sbíráme body pro to, abychom byli v klidu na jaře. Protože přijde období, kdy se nám přestane dařit.“
Zatím tomu ale nic nenasvědčuje. První porážku jste si připsali až v šestém kole. A se šesti výhrami v devíti kolech jste na druhé příčce tabulky. Čekali jste, že by se vám mohlo takhle dařit?
Ne. Před sezonou jsme věděli, že do soutěže jdeme s úzkým kádrem. Navíc se nám v přípravných zápasech zranila jedna spojka a hned ve druhém zápase druhá. Celý podzim táhneme na tři spojky, což není úplně optimální. Takže být nyní na druhém místě je super a krásné. Samozřejmě to hřeje a baví, holky hrají s větším sebevědomím. Ale nepřeceňujeme to. Víme, jak na tom jsme a že přijde i horší doba.
Vnímáte to tak, že okleštěný kádr se semknul a - jak se říká - táhne za jeden provaz?
Myslím si, že jste trefil hřebíček na hlavičku. Protože v momentech, kdy jsme v předcházejících sezonách měli podle našich názorů našlapanější a silnější kádr, se nám nikdy takhle nedařilo. Tento tým, který jsme tvořili od našeho návratu do první ligy zhruba před třemi lety, dal dohromady výbornou partu. A myslím, že to je v ženském sportu velký základ.
Proč myslíte?
Já dělám házenou, ale myslím, že je to všude stejné. Ženský sport je z osmdesáti procent o hlavě. Ani když prohráváte o tři čtyři góly, nesmíte se položit, sesypat se. Nám se letos asi třikrát stalo, že jsme prohrávali o šest branek, v poločase o pět a nakonec jsme o pět vyhráli. To je o psychice. Protože kdyby si holky nevěřily, tak by se nám to nepovedlo. A nejde to hrát na individuality. Házená je kolektivní sport, a pokud by šest lidí na hřišti a zbytek na lavičce nehrálo jako tým, tak bychom to nedokázali.
Přesto, má vaše družstvo nějaké klíčové osobnosti? Hráčky, na které se může spolehnout?
Velkým tmelícím prvkem je Jitka Kutlvašrová, která kolem sebe šíří pozitivní atmosféru. Je to strašný bojovník, který dokáže tým strhávat. A k ní se určitě přidává Monika Kratochvílová se svojí zarputilostí a touhou po vítězství. To jsou dvě hlavní postavy, které náš tým táhnou. A ve chvílích, kdy se nedaří, dokážou třísknout do stolu a říct, takhle to bude. A hotovo.
V zatím posledním zápase jste vyhráli ve Velkém Meziříčí 22:20. Jaký ten duel byl?
Utkání mělo všechny atributy derby. Bylo hodně nervózní, hodně bojovné. My jsme v závěru měli trošku více klidu v koncovce a proměnili naše vyložené šance, navíc nás podržela brankářka. Ale jinak ani jeden tým nepředváděl to, co v minulých zápasech. Asi to bylo dané i tím, že některé holky z Velkého Meziříčí ještě před dvěma lety, když bylo Velké Meziříčí ve druhé lize, hrály u nás. A my teď máme v kádru sestry Kratochvílovy, které pocházejí z Meziříčí. Tím to bylo ještě více vyhecované.
Takže rivalita se vším všudy?
Určitě. Ona je v každém zápase mezi Brodem a Meziříčím cítit. A myslím si, že tady to bylo naprosto viditelné a hmatatelné.
Klíčovou osobností soupeře je aktuálně nejlepší střelkyně v celé soutěži, Iva Závišková. Řekněte, jak moc byste ji chtěl mít ve svém kádru?
Iva je zrovna jedna z těch, které v Brodě hrály. Samozřejmě je to kvalitní hráčka, se kterou se známe. Ale přiznám se, že já nejdu tou cestou, abych soupeřům odlákával nejlepší hráče, abychom byli lepší než oni. Spíše si cením toho, že ti lidé táhnou své týmy. A všichni mají určitou vytíženost. Ivka navíc teď má trošku zdravotní problémy s kolenem, takže i na nás nastupovala pouze do útoku, do obrany nechodila. Je to člověk, který má svůj potenciál hodně vysoko. Ale má velmi často zdravotní problémy. Takže by bylo fajn, aby se k ní přidaly další hráčky a trošku ji podpořily. Protože bylo vidět, že střelecky to viselo na jedné spojce. Kdežto u nás si to rozložili aspoň tři lidi. A právě to možná byl rozhodující faktor, proč jsme dokázali to utkání zlomit na naši stranu.
Mluvil jste o tom, že si současné umístění v soutěži užíváte. Ale řekněte, nechtěl byste se vrátit na první příčku, kterou jste drželi po úvodních pěti kolech?
Samozřejmě myšlenka být první tam je, to nebudu zastírat. Nehrajete o to, že jste druzí a chcete skončit pátí. To je blbost. Ale jak jsem řekl, jsme realisté. Víme, že už teď máme zápasy, které vyhráváme o dvě branky - jako teď ve Velkém Meziříčí nebo ve Zlíně, kde se nám podařilo zvítězit po pěti letech. A že pravděpodobně přijdou i nějaké těžší chvilky, kdy se nám nebude dařit. A budeme rádi za body, které máme ze začátku soutěže.
Útok na postup do interligy tedy neplánujete?
Když jsme byli v Hodoníně a viděli jsme kádr, který proti nám nastupuje, tak naše ambice jsou odlišné. Oni mají některé hráčky, které jsou v uvozovkách placené za to, že hrají druhou nejvyšší soutěž. Což u nás, stejně jako u všech ostatních týmů v první lize, je nereálné. My v Brodě máme tým složený z hráček, které studují vysokou školu, které se sjíždějí až na pátek, jinak trénují v jiných týmech. Takže v soutěži je letos jeden hlavní favorit - a to je Hodonín. Pokud se nám ho podaří na jaře potrápit doma, tak pro nás to bude úplně super. A kdybychom ho porazili a až do konce soutěže jim šlapali na paty, tak budeme jedině rádi.
