Od té doby, co basketbalová Slovanka našla azyl v Mladé Boleslavi, začal klub počítat hojné roky. Ženám se v nejvyšší basketbalové soutěži dařilo a pravidelně se řadily k adeptkám na bronzové medaile. Letos se však dobré časy nekonají, Slovanka zůstává za očekáváním, a dokonce jí hrozí, že zůstane úplně mimo souboje v play-off.
"Proč se nedaří? To je záludná otázka," tvrdí kouč René Štěpánek, jenž se k týmu vrátil na začátku listopadu. "Právě proto, že jsem u družstva nebyl od začátku, tak se mi to špatně hodnotí."
Ale určitě jste si situaci nějakým způsobem vyhodnotil.
Jako hlavní příčinu vidím fakt, že tým není konsolidovaný. Stále se zkouší nějaké hráčky, kádr se mění. Ten základ je strašně úzký a tu mozaiku se na něj nedaří nabalit.
V čem je rozdíl mezi úspěšným týmem z předešlých sezon a tím současným?
V době největších úspěchů spolu holky hrály takřka poslepu. Znaly se, kádr se prakticky neměnil, fungovalo to. Osobnosti nikdy nenahradí týmovou práci a ta byla ve Slovance skvělá.
Jakou představu jste měl, když vás klub na začátku listopadu oslovil?
Určitě jsem si myslel, že se v tabulce posuneme výše, třeba někam k šestému místu. Ještě se to může podařit, ale to musíme nyní o víkendu bezpodmínečně porazit Karlovy Vary. Pak se dostaneme do skupiny A2, v níž by nás čekaly zápasy s vyrovnanými soupeři.
Proti Varům to bude zápas o všechno. Pokud nezvítězíte, zůstanete definitivně mimo play-off. Máte takové duely rád?
Ano, mám je rád. Takové zápasy se hrají jen párkrát za sezonu. Vždy se ukáže, jak se k tomu družstvo postaví. Klidně přiznávám, že i já budu nervózní. Holky to ale na mně nesmějí poznat, na ně naopak musím působit klidně.
Asi je zbytečné se ptát, jestli věříte v úspěch.
Uděláme pro něj maximum.
