V odvážném kalendáři, ve kterém olomoucké volejbalistky nafotily umělecké akty, aby pomohly nemocným dětem, ji najdete hned ve třech měsících. "Doufám, že se kalendář chytne – a my bychom tak mohly přilákat na naše zápasy více diváků," přeje si čtyřiadvacetileté libero vysokoškolaček Hana Maléřová před zítřejším startem extraligy.
Myslíte si, že díky kalendáři zvýšíte návštěvnost?
Věřím v to. Snad lidé nepřijdou jen kvůli té nahotě, ale řeknou si: Jo, ty holky něco umí a příště přijdeme zase. Doufám, že je nezklameme. Jsme malinko pod tlakem, protože budou na nás zvědaví. Máme natolik dobrý tým, že to zvládneme a diváky přesvědčíme, že se neumíme jen svlékat, ale taky hrát volejbal.
Přiznejte: hodně jste se styděla, když jste měla pózovat nahá?
Nad tím jsme dlouho nepřemýšlely ani neváhaly, protože jsme věděly, že je to pro dobrou věc. Šly jsme do toho, aniž bychom přemítaly, jak to dopadne. Měly jsme velkou důvěru k fotografce, takže ani stud nebyl.
S fotografkou Hanou Pauchovou jste se znaly?
Věděly jsme, že bude fotit žena, proto jsme si dopředu řekly, že to bude v pohodě. Když jsme ji poznaly, byla strašně moc milá a hlavně dřív taky hrála volejbal. Trošku nás znala, takže jsme se hned skamarádily a nebyl problém.
Bavila vás práce modelky?
No, nedá se říct, že by mě bavila. Vždycky jsem si říkala, že je jednoduchá, že není nic těžkého na tom se postavit a nějak zatvářit. Ale pak, když jsme přišly do ateliéru a měly se různě natočit – ruku sem, nohu tam, povolit rty, přimhouřit oči a ještě se celé uvolnit, aby to nebylo křečovité, tak jsem změnila názor. Bylo to vážně těžké.
Hrát libero je lehčí?
Jo!
Objevila jste se hned ve třech měsících kalendáře. Jste jeho hvězdou?
To nebyl účel. S Mončou Dedíkovou jsme stejné typy, takže jsme se k sobě hodily. Vyšlo to tak, že zrovna já jsem ve třech měsících v různých pózách, ale nejsem hlavní tváří kalendáře. To vůbec.
Zájem o kalendář, soudě podle reakcí fanoušků, je veliký. Jakou očekáváte, že bude mít prodejnost?
Je pravda, že jsme všechny nečekaly až tak velký ohlas. Z větší části jsou reakce dobré, ale samozřejmě se najdou i negativní. To je jasné.
Co vadí kritikům?
Že už je to staré, že se opakujeme. Volejbal není tak populární jako fotbal nebo hokej. Lidé o nás moc neví, a když uvidí takové fotky, udělají si předsudek: nejsou známé a fotí se tady nahé.
Já zase zaznamenal, že fanoušci volejbalu chtějí, abyste kalendář vozily i na venkovní zápasy po celé republice. Splníte jim přání?
Je pravda, že mi hodně lidí píše, jestli bych kalendář nezajistila. Zeptáme se vedení, zda by to nebylo možné. Bylo by dobré je vozit i ven, nebo to udělat na dobírku.
Byl mezi kritiky kalendáře i váš přítel?
No, přítel se díval zrovna na snímek, kde je můj zadek, a říkal, že tohle byl jen jeho poklad – a teď už je to veřejné tajemství. Takže nebyl moc nadšený. Ale mé okolí to vzalo kladně. Samá chvála.
Žádala jste přítele o svolení, nebo jste mu to oznámila jako hotovou věc?
Ne, to já se neptám. Nadhodila jsem, že vzniknou takové fotky. Za výsledek mě pochválil, ale je jasné, že se mu moc nelíbí, když vám všichni koukají na zadek, že jo?
Plně ho chápu.
Já taky (směje se).
K volejbalu: vedení olomouckého klubu chce letos zpět na medailové pozice. Čeká vás těžká sezona, že?
Cíle máme nejvyšší, chceme být do první trojky, protože spolu už hrajeme dlouho a kádr se doplnil kvalitně. Známe se, jsme sehrané, a když budeme poctivě makat, tak do trojky budeme stoprocentně.
Váš optimismus vychází z příchodu druhé nahrávačky, která Olomouci dlouho chyběla?
Je důležité mít dvě nahrávačky. Co já tady působím těch pět let, tak jsme měly jen jednu. Bylo to pro ni těžké. Je to odlehčení a nový impulz do hry.
V Českém poháru jste ještě před startem sezony postoupily suverénně do semifinále. Naznačily jste už sílu týmu?
Ano, ale příprava byla moc dlouhá. Všichni se těšíme, až začnou zápasy. Do teď to bylo hlavně o tréninku, byť jsme hrály přípravná utkání i Český pohár. Doufám, že začneme i skončíme dobře.
A po sezoně nafotíte další kalendář?
Ale s jakým nápadem přijít?
Třeba budete pózovat s medailemi na krku.
Zkusíme něco vymyslet, ale laťka je vysoko. Jednu práci máme hotovou. Teď se soustředíme na sezonu a kalendář budeme řešit až před tou další.
Dáte osobitý kalendář pro rok 2011 známým jako dárek pod stromeček?
Určitě. Ale babičkám a dědečkům to asi nepůjde (usměje se). Zájemců mám však dost.
Chvályhodnější vlastně bude, když si jej sami zakoupí a taky přispějí na dobrou věc.
To jo. Do rodiny půjde darem, známí přispějí.
