Tradiční bašty na Olomoucku střídá tenis

Olomoucký kraj - Za bývalého režimu slavila v Olomouci mistrovské tituly především Dukla, která lákala do hlediště tisícovky fanoušků. Dnes už muži v Olomouci neboxují. Zánik klubu naopak odvrátili hokejisté, kteří po dvou letech začínali od nuly. Ze dvou nejpopulárnějších sportů se ve městě daří jen fotbalu.

Podle počtu obyvatel je sice Olomouc pátá v republice, ale ve fotbale a v hokeji, dvou nejpopulárnějších sportech v zemi, má mezi elitou zastoupení pouze díky olomoucké Sigmě.

Nejvyšší soutěže hrají i některé další kluby, ovšem zájem diváků o tyto sporty již není takový, jak býval dřív.

Dnes se zdá téměř neuvěřitelné, že na zápasy házené, která se hrála na venkovním hřišti, chodily v Olomouci až dvě tisícovky lidí, na boxerské zápasy do pavilonu A Výstaviště Flora dokonce ještě o pár stovek víc.

„Sedmdesátá léta byla pro olomoucký sport zlatou érou,“ vzpomíná jeden z pamětníků, novinář Jaroslav Hubička. „Ale tehdy se tady zase nehrál na nejvyšší úrovni fotbal ani hokej.“
Baštou regionu tehdy byla především Dukla Olomouc, kterou úspěšně reprezentovali boxeři, basketbalisté a šermíři.

Se zánikem Armádních středisek vrcholového sportu skončil v Olomouci seniorský box a košíkáři dnes hrají druhou ligu pod hlavičkou Univerzity Palackého.

V dnešní době sportu vládne z větší míry byznys, proto se například dodnes zvedají z prodeje licence na mužskou soutěž hokejisté, kteří přesně před dvanácti lety slavili mistrovský titul.
Naopak se prosazují v Prostějově. Společnost TK Plus přivedla do města tenisové akce mezinárodní úrovně a před třemi lety také basketbalový tým mužů, který se hned od začátku zařadil do úzké české špičky.

Společnost v boji o diváky sáhla k zajímavému postupu.

Diváci mají na tenisový Czech Open, vystoupení Jágr Teamu nebo mistrovství světa tenisových družstev do čtrnácti let vstup zcela zdarma. „Naším cílem je vytvoření dobré divácké kulisy, a to je jeden ze způsobů, jak diváky do hlediště přitáhnout,“ poznamenal Petr Chytil, šéf TK Plus.

Peníze, které by pořadatelé získali ze vstupného, proto získávají dopředu pomocí sponzorů. „Součástí naší filozofie je to, že partnerům se líbí zaplněné ochozy, a toho volným vstupem docílíme snadněji.“

Postup, titul, krach. To vše stihli hokejisté za devět let
Olomouc - V úterý to bylo přesně dvanáct let, kdy kapitán olomouckých hokejistů Miroslav Chalánek zdvihl nad hlavu mistrovský pohár. V první sezoně po rozpadu federace. Tímto úspěchem se olomoucký hokej dostal na vrchol.

V devadesátých letech stihl vše podstatné. Na jaře roku 1990 postoupili na druhý pokus z baráže do extraligy. O čtyři roky později získali titul, v dalších pěti letech prodali extraligovou i prvoligovu licenci. Olomouc zůstala bez mužského hokeje. Ztratila i nejvyšší mládežnické soutěže, včetně mladých nadějí.

„Právě v roce 1999 jsem byl do klubu vtažen, a bylo pro mě tedy důležité vrátit do města mužský hokej,“ říká Ivo Kuba, dnes předseda výkonné rady HC Olomouc, v osmdesátých letech útočník Mory. „To pro mě byla zlatá éra olomouckého hokeje, takže další důvod, proč do toho jít.“

Po dvouleté přestávce začali Kohouti v druhé lize, odkud po dvou letech postoupili. Vydatně jim k tomu pomohl Jiří Dopita, který s Olomoucí slavil titul. „Slyšel jsem různé hlasy, že je směšné začínat ve druhé lize. A vidíte. Za pět let jsme klub stabilizovali a hrajeme na slušné prvoligové úrovni,“ zdůraznil Kuba, bývalý mezinárodní rozhodčí.

Co však ke spokojenosti chybí, je extraliga a větší návštěvy. „Když jsme hrávali my, tak chodilo tři až pět tisíc diváků. To pak byly úplně jiné zápasy,“ vzpomíná Kuba na doby, kdy byla Olomouc nazývaná korunním princem druhé ligy. Vždy ji totiž předběhl některý z extraligových celků - Kladno, Brno a Vítkovice.

V klubu věří, že díky rekonstrukci stadionu, která začala v březnu, se lidé na tribuny vrátí. „Divák potřebuje kulturní prostředí, včetně zázemí. Dnes už si lidé vybírají, kam půjdou.“

Před rokem a půl vzala zimní stadion pod svá křídla olomoucká radnice, což bylo podle Kuby neobyčejným přínosem. „Nejenže se pustila do rekonstrukce stadionu a ledové plochy, ale také nám to, společně s výsledky, pomůže při hledání sponzorů,“ řekl Kuba.

A co se týče extraligy?

„Chce to nějaký rok koncepční práce s mužstvem a přitáhnout generálního sponzora, který by zajistil financování postupu, ale také fungování týmu v extralize. Vždyť dnes v ní mají problémy podprůměrné kluby s rozpočtem padesáti milionů,“ srovnává Kuba.

S Duklou skončila zlatá éra mistrovských titulů
Olomouc - Od konce šedesátých let, kdy se armádní box přestěhoval do Olomouce, slavili místní borci přes sto titulů na domácím mistrovství, několik zlatých družstva, boxovali i na olympiádě a do ochozů chodívalo patnáct stovek diváků.

Historický duel: Kortiš vs. Carillo
Olomouc - Píše se rok 1973 a v Olomouci pořádají mistrovství spřátelených armád.

Hlavním tahákem pro fanoušky je box, vždyť domácí Dukla má v reprezentaci bohaté zastoupení.
Boxuje se na Výstavišti Flora, v pavilonu A, kde se tísní téměř tři tisícovky diváků.

Vrcholem je souboj v polotěžké váze (do 81 kg), kde proti olomouckému Zdeňku Kortišovi nastupuje do ringu Kubánec Gilberto Carillo, čerstvý držitel stříbrné medaile z mnichovské olympiády.

„Byla to superbitva,“ vzpomínají pamětníci. „Kortiš byl mírně lepší, alespoň tak jsme to tehdy viděli, ale rozhodčí určili jako vítěze Kubánce. Rozhodlo asi slavnější jméno,“ míní novinář Jaroslav Hubička.

„Nepřejte si vidět, co se pak dělo, policie měla s rozvášněným davem hodně práce. Málem na řadu přišla vodní děla,“ líčí dlouholetý trenér olomoucké Dukly Alexandr Bögi.

„Byla to v podstatě davová psychóza, ale tehdy se oproti dnešním zápasům fandilo slušně a bez urážek,“ doplnil Hubička.
Zápas Kortiše zůstal nejslavnějším z celého mistrovství. „Po tomhle zápase byl pro diváky největším hrdinou,“ dodal Hubička.

„Vše se dělo v rámci reorganizace armádních středisek. Box se přestěhoval z Kroměříže v roce 1967, košíkáři přišli z Mariánských Lázní a šermíři z Banské Bystrice,“ vzpomíná Alexandr Bögi, který začínal u týmu boxerů jako asistent, v polovině 70. let povýšil na místo hlavního kouče.

„Nejprve se boxovalo v Národním domě, pak v hale Na Šibeníku. Jenže zájem fanoušků byl tak velký, že jsme museli zápasy přeložit do pavilonu A na Výstavišti, který měl přece jen větší kapacitu,“ říká Bögi. Podle odhadů se do pavilonu vešlo kolem dvou a půl tisíce diváků. „Atmosféra byla skvělá, o diváky jsme neměli nouzi. Vrcholem bylo mistrovství spřátelených armád, kde se představili nejlepší Kubánci, Rusové nebo Maďaři. Takže vlastně světová špička,“ poznamenal Bögi.

Po roce 1989 došlo k likvidaci takzvaných Armádních středisek vrcholového sportu. Vrcholový box pak v Olomouci ještě deset let vydržel. „Jenže to už drželi nad vodou spíš starší boxeři, kteří ještě zažili Duklu, další naděje jsme už nedostávali,“ řekl Bögi.

Dnes už je v důchodu a založil družstvo juniorů. Mužské totiž v Olomouci ani není.

„Děláme box ale jen na amatérské úrovni, na nějaké zájezdy do Německa prostě nemáme peníze. Máme v klubu několik juniorských mistrů republiky, ale chybějí jim mezinárodní zkušenosti,“ dodal Bögi.

GÓL. Ústecký útočník Michal Havel střílí na branku olomouckého Štefana Žigardyho - úspěšně.