"Tour bude ještě dlouhá," upozorňoval v pátek Roman Kreuziger. Do cíle na Elysejských polích v tu dobu zbývalo osm etap a hlavně drsné svahy Pyrenejí.
A každý den téhle pouti bude pro Armstronga bolestným upozorněním: Už nejsi tím šampionem, kterým jsi býval.
V neděli vyrazí peloton na pyrenejský vrchol Ax-3 Domaines. Tam Američan dominoval při Tour 2005, té poslední, ze které si domů odvezl žlutý dres.
Soupeři se snažili vymyslet všechno možné, útočili, nastupovali. On odolával, i když už sám bez podpory týmu. "Buď odpovíte útokem, nebo utečete," říkal tehdy. Proto všem ujel.
To býval ten starý (mladší) Armstrong, neporazitelný, nezranitelný a neochotný vzdát se. I proto triumfoval sedmkrát v řadě. Měnil při tom tváře: uměl se zlobit, být usměvavý, triumfoval, byl odhodlaný.
Museli jsme si počkat až na tuhle Tour, jeho třináctou a poslední, abychom ho viděli... na kolenou. Velký Lance kapituloval. "Tahle Tour pro mě skončila," říkal po etapě do Avoriaz, kam přijel se ztrátou skoro dvanácti minut.
Poražen byl v Alpách, poražen na kostkách, tahle Tour je pro Armstronga jen trápení. Průběžně se drží na 32. místě s mankem 21:16 minuty na lídra Andyho Schlecka.
"Neuvěřitelné, co se mu nestalo za sedm let, ho potkalo od jeho návratu na kolo v loňském roce," říkal pro deník L´Equipe Johan Bryuneel, dlouholetý manažer Armstrongových týmů. "Přepadl mě z toho pocit smutku. Ale vítězství v etapě, na to se teď zaměříme."
Jenže tento kousek už asi nemá reálné obrysy. V každém kopci se americký cyklista trápí, v páteční dvanácté etapě přidal další 3,5 minuty ztráty. V Bordeaux, kde se coby předposlední etapa závodu pojede časovka, jeho někdejší výsada, sotva bude stačit současnému králi boje s chronometrem - Fabianu Cancellarovi.
Je mnoho důvodů, proč se mu tak nedaří: srazil ho defekt na kostkách, trápí se s nesnesitelným horkem, které nikdy neměl rád, musí pořád dokola čelit otázkám, jestli někdy dopoval (po novém obvinění Landise), a taky se až příliš často připlétá do pádů.
Ze všeho nejvíc ho ale limituje věk - 38 let!
Ke cti Armstrongovi slouží, že pořád chce dorazit až do Paříže, i když už dávno vypadl ze hry o prvenství, dokonce i o první desítku. Má totiž respekt ke sponzorům, k týmu i fanouškům.
Ale hlavně k závodu, který ho tak proslavil a udělal z něj boháče.
Když v pátek Tour projížděla přes pohoří Massif Central, Armstrong vyplázl jazyk do kamery a usmíval se. To byl důkaz jeho proměny. Jako by tím říkal: Jsem teď lidštější, než v době, kdy jsem všechny porážel.
I proto se mu jeho letošní nezdar tak promíjí.