Za dobu své stoleté existence poznala mimořádně náročná, mnohdy proklínaná, přesto milovaná soutěž, snad všechno - časy blažené i palčivé, vítěze i poražené, stovky napínavých lidských osudů a dramat se šťastným, ale nejednou i tragickým koncem.
První ročník
Zrod Tour de France sahá až do roku 1902, kdy v hlavách dvou francouzských novinářů dozrála myšlenka uspořádat nejnáročnější a nejdelší cyklistický závod. Byli jimi vlastník časopisu L'Auto Henri Desgrange a jeho spolupracovník Géo Lefevre.
Přesně 1. července 1903 se v Paříži na startu premiérového ročníku sešlo 60 jezdců, kteří se vydali na devatenáctidenní pouť napříč Francií. Nejlépe si v závodě měřícím 2428 km a poskládaném pouze ze šesti etap počínal původním povoláním kominík Maurice Garin a z prémie 20.000 zlatých franků si ukrojil největší díl.
Nejmladší vítěz
Sotva Tour vykoukla na svět, dostala ránu, která jí málem zlomila vaz. Následující rok zneuctilo devět jezdců během noční jízdy závěrečné etapy pravidla natolik zásadním způsobem (jízda v doprovodných vozidlech), že byli ze závodu vyloučeni. Protože se diskvalifikace týkala kompletní vedoucí čtveřice včetně obhájce prvenství Garina, profitoval z aféry dvacetiletý Henri Cornet. Francouz je dodnes nejmladším vítězem historie Tour.
V prvních letech závodu si nebrali servítky ani diváci. O sabotáže nejrůznějšího druhu nebyla nouze, ať už šlo o nastražené hřebíky, úmyslně poškozená kola nebo smirkový prach nasypaný do jezdeckých kalhot. Stalo se i to, že mnohdy rozvášněný dav zklidnily až varovné výstřely z revolveru organizátora.
Až v roce 1909 vyhrál reprezentant jiné země
Až do první světové války se nicméně závod stále rozrůstal a postupně posiloval svou prestiž dobýváním všemožných cest. Ballon d'Alsace byl zdolán poprvé v roce 1905, do Pyrenejí vedla cesta pět let poté, Galibier padl v roce 1911. Tour de France si zároveň pěstovala své opravdové hrdiny.
V roce 1909 přerušil jako první nadvládu domácích jezdců Francois Faber závodící za Lucembursko. Tehdy ještě nedojížděl do cíle závodu v typickém žlutém trikotu vedoucího jezdce, tuto čest měl až v roce 1919 Francouz Eugéne Christophe. Žlutou barvu vybral ředitel závodu Desgrange jako připomínku časopisu L'Auto, který Tour organizoval a vycházel na žlutém papíře.
Nejstaršímu vítězi bylo 36
Belgičan Firmin Lambot figuruje v rekordních zápisech jako nejstarší vítěz závodu - v roce 1922, kdy triumfoval, mu bylo 36 let. První italský král Ottavio Bottecchia (1924) byl zároveň prvním mužem, který odjel celou Tour ve žlutém trikotu.
Legendou soutěže se po svém třetím vítězství v roce 1920 stal Belgičan Philippe Thys, během dalších let se ale našli jeho ještě úspěšnější následovníci. Čtveřice velikánů to dokázala pětkrát: Jacques Anquetil z Francie (1957, 1961-64), jeho krajan Bernard Hinault (1978, 1979, 1981, 1982, 1985) a Belgičan Eddy Merckx (1969-1972, 1974). Fenoménu 90. let Miguelu Indurainovi ze Španělska se povedlo od roku 1991 vyhrát pětkrát v řadě.
Pozoruhodná bilance se váže k nizozemskému cyklistovi Joopu Zoetemelkovi. Vyhrál sice pouze jednou, v roce 1980, ale šestkrát skončil druhý, třikrát čtvrtý a jednou pátý. Počet jeho zápisů do startovní listiny (16) patří k rekordům Tour.
Legenta Merckx
Nejčastěji se v rekordních zápisech objevuje jméno famózního Merckxe. Vedle pěti titulů drží primát v počtu etapových vavřínů (34), spolu s Charlesem Pelissierem z Francie a krajanem Freddym Maertensem zvítězil v osmi etapách během jednoho ročníku a strávil také nejvíce dnů ve žlutém trikotu (96).
Hilieri se utopil ve vaně
Historie Tour je poznamenána rovněž tragickými nehodami a dosud si z řad závodníků vyžádala čtyři oběti. Tři jezdci zemřeli na trati - tím posledním byl v roce Fabio Casartelli z Itálie při sjezdu z Col de Porter d'Aspet v roce 1995 - a jeden, Ital Adolpho Hilieri, se v roce 1910 při volném dnu utopil ve vaně.
Příčinou smrti Angličana Toma Simpsona, který v roce 1967 zemřel na srdeční zástavu při stoupání na Mount Ventoux, bylo užití nedovolených preparátů. Doping se stal v následující éře největší hrozbou závodu. V neslavně proslulém ročníku 1998 a skandálu stáje Festina dospěla situace tak daleko, že se uvažovalo o jeho zastavení.
Naštěstí pro Tour de France se, jako již několikrát v minulosti, vynořila z pelotonu postava, jež na sebe strhla téměř veškerou pozornost - Lance Armstrong. Muž, který se v roce 1997 vyléčil z rakoviny, se v roce 1999 poprvé prosadil na nejvyšší stupeň a své vítězství již třikrát zopakoval.
Program 90. ročníku Tour de France:
5. července: prolog v Paříži (časovka na 6,5 km),
6. července: 1. etapa, Saint-Denis/Montgeron - Meaux, 168 km,
7. července: 2. etapa, La Ferté-sous-Jouarre - Sedan, 204 km,
8. července: 3. etapa, Charleville-Mézieres - Saint-Dizier, 167 km,
9. července: 4. etapa, Joinville - Saint-Dizier, časovka družstev na 68 km,
10. července: 5. etapa, Troyes - Nevers, 196 km,
11. července: 6. etapa, Nevers - Lyon, 225 km,
12. července: 7. etapa, Lyon - Morzine, 226,5 km,
13. července: 8. etapa, Sallanches - L'Alpe d'Huez, 211 km,
14. července: 9. etapa, Bourg-d'Oisans - Gap, 184,5 km,
15. července: 10. etapa, Gap - Marseille, 210 km,
17. července: 11. etapa, Narbonne - Toulouse, 158 km,
18. července: 12. etapa, Gaillac - Cap'Découverte, časovka na 48,5 km,
19. července: 13. etapa, Toulouse - Ax-Bonascre, 197,5 km,
20. července: 14. etapa, Saint-Girons - Loudenvielle, 191,5 km,
21. července: 15. etapa, Bagnéres-de-Bigorre - Luz-Ardiden, 159,5 km,
23. července: 16. etapa, Pau - Bayonne, 197,5 km,
24. července: 17. etapa, Dax - Bordeaux, 178 km,
25. července: 18. etapa, Bordeaux - Saint-Maixent-l'Ecole, 200 km,
26. července: 19. etapa, Pornic - Nantes, časovka na 49 km,
27. července: 20. etapa, Ville d'Avray - Paříž, 160 km.
