Nápisy na silnici, vinoucí se smíšeným lesem, na nás křičí: „Contador, Contador, Contador.“ Opodál, na obří vlajce s lebkou a zkříženými hnáty, pro změnu čteme „Pantani žije“.
Italský pirát, poslední majitel double Giro -Tour, je sice už 11 let mrtvý, ale v očích svých tifosi nezemřel nikdy.
Kolem serpentin do Pra-Loup opět jednou dochází k babylonskému promíchání jazyků i obytných automobilů. A spousta Čechů tu je taky, pomyslí si Zdeněk Štybar, až se tudy později odpoledne bude drápat vzhůru.
Novinářským automobilům je před koncovkou středeční 17. etapy výjezd po ucpávající se silnici zapovězen. Zcela zaplněným autobusem pro média tedy kličkujeme rychlostí 15 km/h mezi tisíci fanoušků.
Kdyby šlo o vyhlídkový autobus pro turisty a kdybychom se tu ocitli jindy než v tento hektický den, možná by teď řidič zastavil a průvodce by vyprávěl: „Tady se to stalo. Tady skončila éra Eddyho Merckxe.“
Na kalendáři byl tehdy 13. červenec 1975, když právě zde začal kolabovat pětinásobný šampion Tour, naposledy v životě jedoucí ve žlutém trikotu.
Také tehdy vedla cesta k cílovém stoupání přes průsmyk Allos. V údolí pod ním ještě belgický „Kanibal“ o více než minutu ujížděl svému největšímu sokovi Bernardu Thévenetovi. Jenže na šestikilometrovém stoupání do Pra Loup si najednou připadal jako umírající zvíře.
Když se k němu přiblížil domácí hrdina Thévenet s hladovým pohledem lovce, cítícího životní šanci, a když Belgičana posléze i míjel, Merckx už měl v obličeji obraz čirého zoufalství.
„Jeď, jeď, on je zlomený, je uvařený,“ řval na Théveneta manažer de Muer.
Ano, právě v těchto místech se to odehrálo.
Dva kilometry před cílem, kde se už objevují první domy i zvonice alpského střediska Pra Loup-Les Molanes, stojí nyní vysoká oslavná brána, vyvedená jak ve žluté, tak v bílé barvě s červenými puntíky. Nápis na ní hlásá: „Bernard Thévenet, hrobník Kanibala.“
Ten, kterému ji vystavěli, obdržel už i čestné občanství obce. „Přitom starosta, který mi ho uděloval, nebyl nejspíš v roce 1975 ještě ani naživu,“ zasměje se.
Tehdy v létě 1975 zde Thévenet vysvlékl Merckxe ze žlutého trikotu a sám vyrazil vstříc triumfu na Tour. Dnes, v 67 letech, se každý den před startem producíruje v modré košili po sponzorské vesničce Tour a ve službách společnosti A.S.O. asistuje Bernardu Hinaultovi při tradiční ceremonii etapového města.
Bernard Thévenet, „hrobník“ Eddyho Merckxe, na letošní Tour
S Merckxem se od té doby potkal mnohokrát. „Ale o Pra-Loup jsme spolu nikdy nemluvili. Není dobré jitřit staré rány,“ vypráví.
Pouze třikrát organizátoři Tour peloton do tohoto alpského střediska zavedli. V roce, kdy padl Merckx. Potom 1980. A pak až letos, 40 let po premiéře. Schválně.
Ne, Eddymu Merckxovi tím nenadělili pěkný dárek k letošním sedmdesátinám. „My máme Eddyho moc rádi,“ zasměje se Christian Prudhomme, ředitel Tour. „Ale ten den v roce 1975 byl historickým mezníkem i slavným dnem francouzské cyklistiky. Chtěli jsme ho připomenout.“
Je středa, 22. července 2015 a Bernard Thévenet čeká v cíli, kousek od místních lanovek a sjezdovek, na své následovníky. Ale ještě chvíli to potrvá...
Jako šachy na silnici
Sedmnáctá etapa letošní Tour je etapou padlých hvězd, doslova i obrazně. Tejay van Garderen, oslabený infekcí už od 13. etapy, je brzy odpárán a vzdává. Thibaut Pinot při sjezdu z Allos padá.
Ale je to také den mnoha tahů a protitahů. „Jako šachy,“ přitaká Leopold König. Tým Tinkoff už v první polovině etapy táhne vpřed Contadorem a Rogersem. Sky odpovídá rychlým protitahem a s Königem v čele pelotonu úspěšně sjíždějí Španěla. Atakovat pak zkoušejí Quintana a Valverde - ale opět nastává pat.
„Už se cítím špatně,“ říká do vysílačky König, utahaný z první stovky kilometrů.
„Já se cítím úplně super,“ uklidňuje naopak svůj tým Froome.
I Königa taková slova nakopnou.
L'Image du jour/ Pic of the day by @jeredgruber #TDF2015 pic.twitter.com/FjxwcFkYmp
Zato Alberto Contador při prudkém sjezdu z Allos, kde divoce útočí pro změnu Vincenzo Nibali, leží na asfaltu.
„Podklouzlo mi kolo a upadl jsem,“ dává později vinu jen sám sobě. „Zničil jsem si při tom přední kolo. Sagan byl poblíž, a tak mi dal své.“
Tým Tinkoff se semkne kolem něj, ale spasit jej už nedokáží ani Sagan, ani Mick Rogers. Na úpatí cílového stoupání Contador znovu mění kolo. Jede už sám, snaží se přiblížit se ke svým soupeřům, jenže nemá na to dostatek sil. S potrhanými kalhotami, odřenou nohou a v týmovém dresu, částečně připomínajícím maskáče, je najednou Španěl ztrápeným vojákem v prohrané bitvě, jenž rychle ztrácí další desítky vteřin.
Sbohem, sne o double.
Pirát Pantani, pokud se nestane cosi nepředstavitelného, zůstane i po letošní Tour posledním v řadě.
Crash on Col d’Allos disarms promising strategy. Contador loses 2’14”, Reactions here http://t.co/ft2AOaZUzg #TDF2015 pic.twitter.com/N1PAyNAPwC
Simon Geschke z Giantu, který šlapal v úniku dne a s tmavými fousy i černými brýlemi připomíná loupežníka kříženého s mafiánem, v Pra-Loup triumfuje. Je prvním německým vítězem horské etapy na Tour od časů Jana Ullricha.
Navzdory návrhům svých kolegů jej však ani oslava vítězství nedonutí oholit si své vousy. „Jedině tehdy, až vyhraju žlutý dres v Paříži,“ vtipkuje.
#TDF2015 One big smile. pic.twitter.com/cnyvCGiyQx
Ovšem všechny především zajímá, co se děje za Geschkem.
Pod bránou „Hrobník Kanibala“ atakuje Nairo Quintana, jenže „robot“ Froome je opravdu nezničitelný, už je zase u něj. Pohlédnou na sebe, Kolumbijec se ohlédne a cosi pronese. Pak znovu útočí. Lídr Tour však projíždí cílem hned za ním. Dál si drží si svůj tříminutový náskok.
Na Contadora se čeká další dvě minuty. Tiskový mluvčí Jacinto Vidarte za ním hned utíká, eskortuje ho k týmovému autu Tinkoff-Saxo, s nejméně čtyřmi běžícími kameramany televizních štábů a houfem fotografů v patách.
„Snažil jsem se minimalizovat ztráty, ale nebyl to pro mě dobrý den. Někdy věci jdou dobře, jindy ne,“ svěřuje se El Pistolero.
Nečekal jsem, že na nás začnou útočit tak brzo
Froome s Quintanou si za cílem podají ruce a pohovoří spolu, aby tak všem ukázali, že jejich rivalita zůstává jen na trati.
At the end of the day we're just two guys who love riding our bikes... #TdF2015 @NairoQuinCo @letour pic.twitter.com/P8ogMYO9CL
„Dnes jsem si vážně máknul,“ říká reportérům Brit. „Nečekal jsem, že na nás ostatní budou útočit už po 50 kilometrech. Ale mí týmoví kolegové kontrolovali závod a drželi žlutý dres na mých ramenou.“
Na jednoho z těch, o nichž mluví, čeká v cíli polský týmový masér Jacek Walczak. Dá Leopoldu Königovi dvě lahve jeho oblíbeného ananasového džusu, ten je obrátí do sebe a přiznává: „Špatně se mi jelo, nejsem na tom úplně dobře. Proto pomáhám klukům hodně ze začátku, na první stovce kilometrů, abych byl týmu platný. Naštěstí ostatní kluci jsou na tom dobře. Když nezazmatkujeme, jen tak něco nás nerozhází.“
Parťák Geraint Thomas, nyní už celkově čtvrtý, si uleví: „Zase o jeden den blíže k Paříži.“
Na den přesně před třemi lety, 22. července 2012, slavil tým Sky s Bradley Wigginsem na Champs-Elysées první titul na Tour. Už tehdy byl Chris Froome v očích mnoha expertů silnějším mužem než Wiggins, ale hierarchie v týmu byla nastavena jasně.
O rok později si Froome dojel také pro své vítězství.
A z malého kamenného domku s nápisem La Poste, stojícího hned pod cílem v Pra-Loup, by mohl nyní poslat do Paříže vzkaz: Jedu si pro další!
