"Ahoj, já jsem John Robertson," začal sympaťák z Jihoafrické republiky. "Neztraťte mě, nebo budete ztraceni vy."
Sedli jsme do jedné z doprovodných škodovek s jeho jménem na dveřích, on zapnul radio tour, interní okruh závodu, a když jsme projeli nultým kilometrem, vynuloval tachometr. Čekalo nás 217 kilometrů přes voňavou Provence do přímořského Agde.
"Pojedou rychle, fouká do zad," tušil náš průvodce. Za volantem vozu pro hosty Tour usedá už počtvrté, ve své opravdové práci ale úspěšně boduje už třináctou sezonu.
"Sám jsem na kole jezdil v Belgii, v Holandsku. Poslední závod někdy v roce 2001," vzpomínal. Nikdy se však nedostal na úroveň nejslavnější etapové bitvy světa. Zato projel možná všechny velké závody v doprovodném voze za pelotonem. Tentokrát však vyrazil před hlavním polem a říkal: "Je to příjemná změna. Jako týmový manažer mám práci, starosti. Takto vidím závod z druhé strany. A užívám si to."
Pak vysílačka vyprskne první informace: Máme tu útok. Je státní svátek a pro francouzské závodníky by byla čest oslavit ho triumfem. Domácí povzbuzují všichni: Allez Voeckler, hecoval na kruhovém objezdu malý klučík v dresu Francouzova Europcaru.
Do osmičlenné skupiny uprchlíků se dostane hned pět francouzských cyklistů a vzorně spolupracují. "Velké ambice dnes bude mít i GreenEdge s Gossem, kterému tady letos ještě vítězství uniká."
Nakonec se manažerův nos zmýlil, v úniku sice od začátku šlapala hned pětice domácích závodníků, hlavní pole jim však víc než 5,5 minuty odstupu nedovolilo, pak je pohltilo a stejně se rozhodovalo v hromadném spurtu, kde německá gorila Greipel předčila slovenského Terminátora Sagana.
Největší hvězdou pro našeho šoféra je však druhý muž průběžných výsledků. Robertson totiž Chrise Frooma, pomocníka žlutého Wigginse a možná nejsilnějšího závodníka této Tour, objevil. "Nebyl by tady, kdybych mu nedal šanci."
Jako manažer cyklistické formace Konica Minolta si před lety do týmu vzal mladého kluka s kořeny v Keni. Zbláznil se? ptali se ho, když Frooma zapsal jako posledního na soupisku jihoafrického mančaftu. Neuměl pořádně sedět na kole, dělal chyby. "Ale vidíte ten vzestup? Teď je v kopcích silnější než Wiggins. Být v jiném týmu, ve žlutém dresu by jel teď on."
Současnému lídrovi závodu totiž chybí akcelerace. "Je to diesel." To Froome ji má, jenže musí jako stájová dvojka poslouchat na slovo. "Ale podle mě může v budoucnu klidně dvě tři Tour vyhrát. A už za rok se může pozice Wigginse a Frooma v týmu otočit a Wiggo bude Chrisovi tahat v kopích."
Vždyť britský čahoun je o deset let starší, navíc se vrátí Contador, Schleckové a to pak bude jiný závod. "I teď, pokud Nibali zaútočí, bude muset Froome vyrazit za ním. Nemyslím si, že toto už je konečné pořadí Tour."
A co říkáte na Kreuzigera? ptáme se. "Byl by skvělým domestikem," hodnotí Robertson. "Není silný, na pozici lídra nemá hlavu. Jenže on byl jako lídr vychován, těžko se teď své pozice bude chtít vzdát, ale myslím si, že on není příštím vítězem některé z Grand Tours."
To už míjíme u trati povykujícího klauna s červeným nosem, o kus dál se houpe nafukovací žlutozelený klokan pro povzbuzení protinožce Evanse, svoji podporu hlasitě vyjadřují i cikády. Snad jen ďábel Didi, slavný německý fanoušek s trojzubcem, kvůli nemoci chyběl.
Zastoupily ho však statisíce piknikujících lidí podél celé trati. Přitom ti všichni tu celý den čekají jen na těch pár sekund, kdy peloton prosviští kolem. Vášnivou lásku k cyklistice osvětlily o kus dál červené pouťové balonky ve tvaru srdce a na jiném místě nápis na transparentu: Tour, je t´aime. Miluju tě!
