Pohled |
Co tím chci říci? Že Tour je fenomén hodný obdivu navzdory tomu všemu, co se letos kolem děje.
Tour je jedním z nejtěžších a zároveň neslavnějších sportovních závodů světa. Tour nezabije, že někteří závodníci dopují. Zní to kacířsky, ale tak trochu to k ní patří, stejně tak jako k ní patří boj s dopingem. Je to věčný zápas dobra a zla, který nikdy neskončí, ale který se musí bojovat. Jako v úžasné antické tragédii.
Nejslavnější český cyklistický reportér Robert Bakalář má pravdu, když říká, že Tour jsou novodobé gladiátorské hry. Rasmussen, Contador, Vinokurov a další jsou moderními gladiátory a šílící dav podél trati nemá daleko k onomu rozvášněnému římskému publiku v Koloseu, které buď otáčí palec k nebi, nebo do prachu kolbiště.
Je snadné závodníky šmahem odsoudit a naházet do jednoho pytle těžkých hříšníků, kteří lžou, podvádějí a polykají tuny nedovolených preparátů.
Podívejme se na to z druhé strany. Cyklisté jsou především těžce pracující lidé, jejichž práci lze přirovnat ke dřině v uranových dolech. Není snad druhý takový sport, kde závodníci tráví tréninkem a závody tolik času.
Nejtěžší letošní horská etapa Tour v Pyrenejích trvala skoro sedm hodin. Průměrná rychlost 35 km/hod. Aby závodníci byli schopni takovou etapu v rámci celé Tour v takovém tempu zvládnout, nezachrání je žádný doping. Musejí především trénovat. Trénink proto netrvá denně dvakrát dvě hodiny, ale pět šest hodin v kuse. V zimě, kdy najíždějí své objemy, ujedou za týden přes 1000 km. Tak je to den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem.
A pak tu máme doping. Zrekapitulujme si, co se letos stalo. Z téměř dvousetčlenného pole na startu byli při dopingu během Tour přistiženi dva závodníci – tedy jedno procento startovního pole. Lídr závodu Rasmussen nakonec musel odstoupit ne proto, že byl přistižen při dopování, ani proto, že by byl vyloučen, ale proto, že ho odvolal jeho vlastní tým pro podezření z dopingu.
Hlavní favorit a nakonec i jeden z největších hříšníků letošní Tour Vinokurov se hned na začátku těžce potloukl a se sebezapřením pokračoval se zavázanými koleny plnými stehů. I během etap musel brát utišující prášky. Neomlouvám ho, jen k tomu A), "dopoval", říkám i B), "také hodně trpěl".
Viděl jsem letos desítky pádů a následných zmrtvýchvstání, které se vymykají lidskému chápání. Viděl jsem australského závodníka, který po těžkém karambolu dohnal čelo závodu, desítky kilometrů s grimasou bolesti marně bojoval se zraněním a nakonec se slzami slezl z kola a odbelhal se do doprovodného auta. Další borec hodil salto, když mu do cesty vběhl pes.
I to je Tour de France. Můžeme ji a její gladiátory zatratit,hrát si na chytré a mravné milovníky čistého sportu, kteří nikdy v životě nikoho nepodvedli a nikdy nezalhali?
