V nadmořské výšce 2 215 metrů na vrcholu průsmyku Col du Portet proťal Tadej Pogačar cíl první, opět přede všemi. Načež prohlásil: „Vyhrát na Tour etapu ve žlutém je pocit, který se nedá popsat.“
Úchvatný souboj na Col du Portet. Po sérii útoků se raduje Pogačar |
Než dojde v neděli ke korunovaci na bulváru Champs-Elysées, čekají na jezdce ještě poslední pyrenejská etapa přes Tourmalet na Luz Ardiden i sobotní časovka, ovšem už středeční představení bylo Pogačarovou spanilou jízdou ke koruně.
Od osmé etapy, kdy se ujal vedení v závodě, se za ním na 2. místě celkového pořadí postupně střídali van Aert, O’Connor, Urán, Martin, opět Urán a Vingegaard.
Jen Pogačar čněl vysoko nad nimi, stálice na hvězdné obloze.
„Těžká otázka, kdo je vlastně můj největší soupeř. Všechny z Top 10 si musíme hlídat,“ říkal.
Tour de FrancePříloha iDNES.cz |
Nyní vede o 5:39 minuty před Jonasem Vingegaardem, mladým Dánem z Jumba. To vše v době, kdy bývají rozdíly mezi prvním a druhým na závodech Grand Tour spíše minimální. Loni vyhrál ve Francii před Primožem Rogličem o 59 sekund, předloni měl Egan Bernal na druhého Gerainta Thomase k dobru 1:11 minuty.
S větší převahou než nyní Pogačar vládl na Tour naposledy Vincenzo Nibali v sezoně 2014, kdy si vybudoval náskok 7:37 minuty před Jeanem Christophem Péraudem.
Ovšem Slovinec má k dobru ještě jednu časovku, svoji parádní disciplínu.
Já mám nejlepší tým, ne?
Pogačarův výkon navyšuje fakt, že v očích mnoha cyklistů i expertů jde o nejtvrdší Tour posledních let, což dokládá také počet jezdců, kteří vzdali nebo nesplnili časový limit. Od ročníku 2012 nebyl exodus nikdy tak mohutný jako letos. V závodě už pokračuje jen 144 z původních 184 jezdců.
Respect between racers #TDF2021 ( ASO / Charly Lopez) https://t.co/wqJMH3LA5e
„Skoro každá etapa se jede na plný plyn,“ poukazuje Pierre Rolland z týmu B&B Hotels. „Jako by nikdo nemyslel na den poté. Každý den je tu jako mistrovství světa. Nedivte se pak, že i průměrná rychlost této Tour je takřka rekordní.“
Tento trend přičítají odborníci též nástupu nové, dravé generace v čele s Pogačarem. „Pod jejich taktovkou je to boj o přežití,“ posteskl si Chris Froome, stárnoucí panovník z minulého desetiletí.
Od úvodního týdne se řešilo, co by Pogačarovu nadvládu mohlo narušit, hledala se jeho Achillova pata.
Premiové čtení z Tour de France |
Vedro, které nemá právě rád?
Kaskáda útoků jeho protivníků?
Malá síla podpůrného týmu?
Nic z toho jeho dominanci neohrozilo. A věčné narážky, že má k sobě příliš slabý tým, mu už začaly lézt na nervy.
„Pořád to někdo řeší,“ reagoval. „Ale momentálně jsme nejlepší tým, ne? Děláme tempo, kontrolujeme balík. To spíš ostatní by měli přemýšlet o efektivitě jejich taktiky.“
Útok byl 50 na 50
Když v úterní zvlněné etapě do Saint-Gaudens tým Jumbo zvýšeným úsilím rozdělil před cílem peloton, Pogačar reagoval: „Nevím, proč si chtěli zaspurtovat. Tak jsem je prostě následoval. Aspoň jsem otestoval nohy, jestli jsou pořád dobré. Byla to zábava.“
#TDF2021 We’re off for the stage 17 which travels from Muret and we’ve got some big climbs coming up today.
Let’s go
#UAETeamEmirates #RideTogether https://t.co/72tlp9qawO
O středečním menu se třemi pyrenejskými průsmyky tak nehovořil. Naopak, před startem 17. etapy pronesl: „Bude to nejtvrdší den letošní Tour. Projel jsem si ty kopce v přípravě, ale možná by bylo lepší, kdybych ji neznal. Nebojím se jich, ovšem bude to dnes tvrdé.“
Osm kilometrů před cílem vykoukl zpoza svého superdomestika Rafala Majky a atakoval poprvé. Rázem jich zbylo pouze pět. O 300 metrů později po dalším Pogačarově útoku jen čtyři: on, Vingegaard, Urán z týmu EF a Carapaz z Ineosu.
Pak se odporoučel vzad i Rigoberto Urán.
Lídr Tour se naopak usmíval, než nasadil zvědavý výraz typu: Teď ukažte, co umíte.
Momentky ze 17. etapy Tour de France |
Po silnici, jež je běžně autům nepřístupná, se drápali k vrcholu a krájeli koly mlhu. Vingegaard občas vystřídal Pogačara na špici skupinky, naopak Carapaz neustále zůstával za nimi v zákrytu a cenil zuby, jako by chtěl dát najevo: Držím se jen zuby nehty, chlapci.
„Carapaz blufuje,“ prohodil Dán ke Slovinci.
Pogačar přikývl: „Já vím.“
Na posledním kilometru lídr Ineosu skutečně zaútočil, jenže muž ve žlutém byl připraven. Zavěsil se za Ekvádorce a na závěrečné stovce metrů si sám jel pro etapu. Vyšťavený Carapaz podlehl i Vingegaardovi.
Za cílem se Pogačar slastně svalil na asfalt.
Tak vítězí král.
„Bylo to dnes 50 na 50, jestli budeme můj žlutý dres jen bránit, nebo útočit,“ tvrdil. „Ale cítili jsme se dobře, já i můj tým, proto jsme toho chtěli využít. Každý čas, který dokážu získat, se může hodit. Zkoušel jsem mnohokrát zaútočit, abych vyhrál úplně sám, ale nenechali mě. Tak jsem si zasprintoval na posledních 60 metrech.“
Webová stránka Tour jej hned v titulku velebila: „Slovinský medvěd úřadoval v Pyrenejích.“
Carapaz mezitím ze sebe vymáčkl: „Tour je jako maraton. Nesmíte se vzdát do chvíle, než projedete cílovou čárou.“
Že se Ekvádorec sedm kilometrů vezl v zákrytu za duem mladších protivníků a potom se je pokusil nachytat v nedbalkách?
Pogačar mu jeho strategii nevyčítal: „A proč by to neudělal? Nevidím v tom problém, takové už jsou závody. Každý chce vyhrát, každý má právo zaútočit, každý má svoji vlastní taktiku.“
Ta jeho je zdánlivě prostá - a na rozdíl od Carapaze vítězná.
Do Paříže zbývá 476 kilometrů.
