A výjimečný balkon, na kterém se návštěvy fotí.
Ani Martina Sáblíková neváhala, když na ni Tomáš Třeštík mezi řečí houkl: „Vyfotím tě na balkoně, jo?“
A tak rychlobruslařská královna vytáhla svoje olympijské medaile a s nataženou rukou zapózovala: „Přidej, odpadne mi ruka. Ty medaile jsou hrozně těžké.“
„Ještě chvilku. Vydrž!“ Cvak, cvak, cvak!
Tomáš Třeštík
Ne, tuhle fotku v kalendáři, který si objednala společnost Sport Invest na rok 2018, nenajdete. Třeštík vymyslel pro Sáblíkovou jiné aranžmá, na štěrkové cestě ke klášteru na Zelené hoře. „Jenže mi nedošlo, že brusle se za žádnou cenu nesmějí položit na zem, aby se nepoškrábaly břity. Martina se toho strašně bála,“ vypráví Třeštík.
Doma má zrovna klid. Obě děti jsou ve školce a manželka Radka, schovaná v zadním pokoji, píše další knížku. Všude kolem nás tiše zpívá jazzový romantik Jamie Cullum.
Není to nevýhoda, když sportovce fotí člověk, který o sportu nemá povědomí?
Spíš mi to pomohlo, řekl bych. Já ty borce absolutně respektuju, vážím si jejich výsledků, ale protože nežiju v jejich světě, v podstatě až tak neřeším, jak dobří a slavní doopravdy jsou. Jakmile přišel Petr Čech, moji asistenti přestávali vzrušením skoro dýchat. Já byl příjemně rozechvěný, ale koncentrovaný a bez zástavy srdce.
Jak se vám fotil slavný brankář ve sklepích plzeňského pivovaru?
Znovu se mi potvrdilo, že čím je člověk ve svém oboru lepší, tím je skromnější a víc v klidu. I když byla zima jako v psírně, Petr se bez přemlouvání převlékl do trenýrek. Nepotřebujete aspoň kabinku? ptám se. „Vůbec!“ Já ho původně chtěl fotit před bránou pivovaru, ale tam je dost provoz a vizuálně to moc nefunguje.
Sportovní kalendářTradice pokračuje. Petr Čech, Ester Ledecká, Martina Sáblíková a další významní sportovci pohledem špičkových fotografů. Pětkrát v řadě dělal pro jejich agenturu Sport Invest kalendář Ondřej Pýcha, tentokrát fotil Tomáš Třeštík. Kalendář, který se ve středu křtí, vznikl ve spolupráci s agenturou CzechTourism. Hlavním motivem je při 100. výročí republiky představit Česko jako zemi nádherných míst a talentovaných lidí. |
Ty sudy piva vlastně působí jako brána.
Záleží, co v tom chcete vidět. Kreativní koncept byl takový, že všichni budou dělat vlastně to, na co jsou zvyklí. Ale na místech, která navrhl CzechTourism. Petra jsme nasvítili v šalandě tak, aby měla fotka atmosféru jako ze stadionu.
Co Martin Fuksa na divoké Vydře?
Museli jsme najít správnou tůňku a pak to byla prča. Já balancoval na kameni, asistent svítil, manažer Viktor Valta ve vodě držel loď, kterou pouštěl jen ve chvíli, kdy jsem potřeboval záběr. Turisti si nás fotili z můstku a ťukali si asi na čelo, co jsme to za blázny.
O loď za 80 tisíc se Fuksa nebál?
Neřešil to. Jen si ji sám přinesl a my dávali bacha, ať se ten kajak nepoškrábe o stromy... Nebo je to kanoe? Vidíte, jsem marnej, nikdy se nenaučím, jestli Martin pádluje, nebo vesluje.
Vesluje skifař Ondřej Synek, který pózoval před zámkem v Lednici.
S ním jsem si trošku naběhnul. Předem jsem našel pískovou cestu, která připomíná veslařský kanál. Volá Ondra: „Hele, tak jsem tady.“ Jdu na parkoviště a nemůžu najít žádné auto se skifem na střeše. Kde máš loď? ptám se. „Jakou loď? Tu moji devítimetrovou? V loděnici přece.“ Nedošlo mi, jaká by to byla pakárna, aby ji přitáhl na vleku až k zámku.
Takže?
Loď jsem dofotil pak, což na fotce a) není poznat a b) to vůbec není podstatné. Místo svého pádla... Sakra, vlastně místo vesla držel při focení můj stativ.
Která pakárna, jak říkáte, vám nevyšla?
Paradoxně při fotce, která se mi z celého kalendáře líbí nejvíc. Ester Ledecká na Sněžce. Bylo mi dopředu jasné, že Ester u toho bohužel nebude. Já obecně nerad lidem plýtvám čas, kvůli focení nedělám žádné divadýlko, kafíčko před, při a po. Honím to, ať lidi nezdržuju. U zaneprázdněné Ester mi bylo blbé tahat ji na Sněžku, když tam být nemusela. Fotila se v ateliéru.
A ten příběh?
Měla to být fotka za slunce, Sněžka jako malovaná, tak jsme poctivě hlídali počasí. V Praze azuro, cestou azuro, jenže pohled z Pece nahoru naznačoval, co se blíží. Vyjedeme a všude mlha, bílá tma. U Labské boudy nebylo vidět na tři metry. Ale výsledná fotka, myslím, nakonec funguje skvěle.
„Dřív jsem jezdil na skejtu, uměl jsem základní triky. Asi nejsem pohybově úplnej tragéd, jen to nepoužívám.“ Tomáš Třeštík |
Když jste fotil fotbalového obránce Lukáše Pokorného pod Ještědem, tak jste si slunce objednal?
Mám v telefonu aplikaci, která mi poradila. A vyšlo to. Jen jsem měl strach, aby Lukáš neuklouznul na šutru a nezlomil si nohu. Ve špuntech neměl šanci se udržet, tak jsme na kámen aspoň nalepili speciální gumové podložky, aby chytil balanc. A než se zeptáte, tak ano, balon je tam namontovaný zvlášť, protože pod námi byl už jen sráz. Kdyby ho fakt kopnul, jeli bychom pro míč do Liberce.
Nikdo se vašim nápadům nezpěčoval?
Vůbec. Čím bláznivější scénář, tím větší zápal. Hokejista Martin Hanzal si bez reptání stoupnul do studené vody, která má pod zámkem v Českém Krumlově trošku evokovat rozteklý led. Zato já nechtěl riskovat rýmičku, tak jsem vyrazil na nákup holinek. Byly drahé jako prase, protože kolikrát v životě si člověk dopřeje holinky, že jo? A pak jsem si ve vodě lehce přidřepnul a hned jsem měl v holinkách půlku Vltavy.
Nejhezčí zážitek?
Co může být pro chlapa hezčí, než když se mu před očima převlékají plážové volejbalistky do těch svých titěrných úborků? I když byla zima a na Květnou zahradu v Kroměříži mrholilo, Markéta (Sluková) s Barborou (Hermannovou) svoji práci zvládly bez záseků. A ještě u toho pořád mile štěbetaly.
UKÁZKY. Plážové volejbalistky Markéta Sluková s Barborou Hermannovou či hokejisté Tomáš Hertl a Vladimír Sobotka jsou v novém kalendáři, jenž představila agentura Sport Invest ve středu.
Že byste se po takové zkušenosti pustil do sportování?
To nehrozí. Zůstanu fotografem a sběračem věcí.
Sportem nepolíbený?
Máma režisérka, táta bohém, ke sportu jsme moc netíhli. Zatímco kamarádi jezdili na prkno a zahulit, já moc neopouštěl Prahu. Dokud mě bývalá přítelkyně jednou nenahlodala. Pamatuju, že celá parta, se kterou jsme tehdy pařili, se jela podívat, jak Třeštík vyráží na hory. Pořídili mi hadry i snowboard, vysvětlili techniku zatáček a vyjeli na kopec provokativně jen v teniskách, aby se podívali, jak si rozbiju držku.
A?
Sjel jsem to, aniž bych spadnul. Dřív jsem jezdil na skejtu, ještě bych ho doma někde našel. Uměl jsem základní triky, ollie, flip a tak, takže pohybově asi úplnej tragéd nejsem, jen to prostě nepoužívám. A už se měnit nebudu.
