„Hodnotím to špatně. Letos je taková sezona, že si můžete vyzkoušet, co by mohlo sedět, takže jsme před závody trochu změnili trénink. I když to lítalo, tak jsme měli všichni takové tupé nohy. Kruh v Pardubicích je pomalejší a nadělalo to paseku. Z mé strany tomu chyběla pružnost, vláčnost... V otočce jsem moc nevěděl, kde jsem,“ láteřil devětadvacetiletý Staněk.
Zdálo se mi, že jste tu otočku s trenérem docela řešili.
Bavili jsme se o celkovém rozjezdu. Nedostal jsem se do levé nohy, na které bych se měl točit a odrazit. A když neuděláte dynamiku dopředu, tak koule neletí. Točil jsem se na místě a bylo to křečovité.
Nejlepší byl váš druhý pokus. Na pátý a šestý jste si roztleskal diváky, ale koule ani jednou neletěla do výseče...
Chtěl jsem se trochu probudit, pořád jsem byl takový unavený. Vím, že moje forma je veliká. Tréninkové parametry jsou super, jen čekám na závod, který mi sedne. Před dalšími akcemi už nebudeme experimentovat, víme kudy ne.
Měl jste výhrady k místnímu kruhu, ale jinak to tady tak špatné nebylo, ne?
To určitě ne. Proto si také vybírám mítinky, kam přijedu. Když už se to snažíme k něčemu směřovat, tak aby byla alespoň atmosféra, větší ceny, a tady se to povedlo.
Po jaké době jste závodil na Hvězdě?
To si pamatuju přesně. Naposledy to bylo, když jsem přešel na otočku, takže ve dvaadvaceti letech. Měli jsme tenkrát po mistrovství Evropy, šel jsem druhý nebo třetí závod otočkou a dal jsem si osobní rekord 19,5 metru. Tenkrát se mi tu dařilo, dneska už to bylo horší.
Koronavirus zasáhl všechny sporty, předpokládám, že „na budku“ to bylo i pro koulaře.
Jasně, jako pro každého. Měli jsme zavřenou regeneraci, nemohli jsme do tepla... Musím říct, že kromě roku 2011, kdy jsem byl na operaci s křížovým vazem, letos nejvíc cítím kolena. Teplo je u nás znát, obzvlášť u mě, jelikož už jsem trochu starší. Každému ta pauza narušila něco jiného.
Po ní to byly v Pardubicích vaše čtvrté závody. Je to maximum, co se dalo stihnout?
Chtěli jsme hlavně trénovat, abych se vyházel a nešel na závody rozladěný. To se ale zatím nepovedlo, není mi přáno. Čtyři závody nejsou nic moc, Byl jsem zvyklý natrénovat, přijet z Afriky, dva tři týdny mít volnější a začít závodit, klidně dvakrát do týdne. Teď se starty šetříme, nechci se tlačit někam, kde nás bude patnáct či dvacet. Takové závody nejsou nakloněné výkonům.
Jaký další program vás čeká?
Hvězdné házení a Memoriál Jana Mazance v Domažlicích, kam se hrozně těším. Mám zde osahaný kruh, taky to není žádný rychlík, ale loni jsem tam hodil 21,70.
