Je to důkaz, jak čas pádí. Blake Schilb, americká basketbalová hvězda čekající na české občanství, se usměje: „Když já hrál za Nymburk, byl Tomáš Satoranský ještě dítě, sedmnáctiletý kluk. Vidět, jaký od té doby prodělal vývoj, je úžasné.“
Nyní je Satoranskému o šest let více. Pořád má mladistvý výraz, ale zároveň spoustu zkušeností oproti vzpomínané době, kdy se začal ukazovat v dresu USK Praha. Už v roce 2009 odešel do Sevilly, od loňské sezony působí ve slovutné Barceloně.
„Tlak mi nevadí. Jsem na něj nastavený,“ říká rozehrávač Satoranský, předpokládaná hvězda národního týmu, necelý měsíc před startem Eurobasketu.
Myslíte, že vás na šampionátu čeká větší pozornost? Něco jako „bacha, ten hraje za Barcelonu“?
Doufám, že tam bude větší respekt od ostatních. Na Eurobasketu nastoupí spousta kvalitních hráčů z NBA i Euroligy, ale určitě bude v podvědomí lidí, rozhodčích i ostatních týmů, že máme dva zástupce Euroligy (ještě Jan Veselý z Fenerbahce). To nám může pomoct.
Umíte rok v Barceloně shrnout?
Obrovská zkušenost, co mi dala strašně moc. Jen trénovat s takovými hráči a být pod takovým tlakem vám pomůže. A hrát skoro všechna finále soutěží, v nichž jsme nastupovali... Bohužel to nemůžu shrnout jako pozitivní sezonu pro Barcelonu, protože jsme poprvé po letech nevyhráli ani jeden titul. Dá se očekávat ještě větší tlak.
Vyhovuje vám mentalita, že se nic jiného než triumfy nepočítá?
Myslím, že jo. Odmala jsem neuměl prohrávat, takhle jsem byl vždycky nastavený. Tlak mi tolik nevadí. Když hrajeme proti Realu Madrid, naroste ještě víc, ale po tom roce jsem odolnější. Je super, když se každý duel očekává jen výhra.
Oč jste po prvním roce ve velkoklubu lepším hráčem?
Každou sezonu se snažím zlepšovat v různých činnostech. Tahle mi celkem vyšla střelecky. Nejvíc mi dala ve čtení hry, zvykal jsem si na spoustu signálů a kombinací. Což byla jedna ze základních věcí, které jsem chtěl zlepšit.
V národním týmu se od vás vzdor nízkému věku bude čekat zásadní role. Připouštíte si to?
Reprezentační srazy si vždycky vychutnávám; už jen proto, že jsem s lidmi, co dlouho nevidím. Cítím, že každým rokem můžu přidat další zkušenosti, kromě toho se pokusím dát týmu energii.
Pozici budete mít asi jinou než v klubu, ne? S větší odpovědností, větší rolí v koncovce?
Je pravda, že i když jsem byl v Barceloně na konci sezony využívaný trochu víc, škála akcí, co zakončuju, tak veliká není. Možná to bude trochu jiné. Ale na svou roli v reprezentaci jsem už tři roky zvyklý.
Národní tým potřebuje střelce a vám střelba dle statistik v barvách Barcelony šla.
Procento bylo dobré, zároveň však dané tím, že mě soupeři nechávali střílet, nevěřili mi - a já se do toho dostal. Ale sebevědomí mám určitě větší a budu se v tom snažit pokračovat i v nároďáku.
Obecně: mají Češi střelce?
Myslím, že jich máme dost, ale musí se to prokázat v zápase. Jednotlivě jsme střelecky nadaný tým, jen se to nepodařilo potvrdit v těch nejdůležitějších zápasech.
Na Eurobasketu bude důležitý každý z pěti ve skupině. Platí, že metou je postup do play-off?
To byl cíl od chvíle, co se skupiny nalosovaly. Každý soupeř má velkou sílu, hlavně proto, že tři pobaltské týmy (domácí Lotyšsko, Litva a Estonsko) hrají skoro doma, haly jsou už vyprodané. Ale šance je obrovská. Chce to zápas po zápase dojít k hlavnímu cíli - postupu do play-off.
Před dvěma lety Češi na ME hráli hodně běhavý, atletický basketbal. Bude tomu tak znovu?
Myslím, že by to mělo zůstat naší předností; máme hráče, co výborně vybíhají do protiútoků. Co bychom chtěli změnit, je hra do statické obrany. Za dva roky jsme nasbírali zkušenosti, mělo by být vidět zlepšení. Z každého cítím chuť reprezentovat naši zemi, to je obrovské pozitivum.
Barcelonou jsme začali, tak jí i skončeme: jaký má basketbal zvuk ve srovnání s fotbalem?
Když někam přijede basketbalová Barcelona, samozřejmě se zaplní haly. Ale když se hraje fotbal, Katalánsko se celé zastaví; znamená pro ně úplně všechno, je to naprosté šílenství. Ano, hrajeme za tohle logo, ale není to tak přehnané.
Stihli jste vidět na vlastní oči nějaký duel Messiho a spol.?
Byl jsem jenom jednou a vzal jsem přítelkyni, co nemá fotbal ráda; říkal jsem jí, že většinou padá pět gólů - a tohle byl jediný zápas, co prohráli 0:1. Tak jsem jim radši už smůlu na zápasy nechtěl tahat.
