Do svého aktuálního působiště dorazil v průběhu sezony z německého Melsungenu. Švýcarský celek kvůli široké marodce nutně sháněl leváka na pozici pravé spojky a ukázal právě na brzy dvacetiletého plzeňského rodáka.
„Přišel jsem a okamžitě jsem hrál. Luzern se dřív neumisťoval na vysokých příčkách, ale teď už jsou první čtyři místa oficiálně uzavřená a my skončili třetí. Budeme hrát kvalifikaci o postup do Poháru EHF, moc se na to těším,“ vykládá mladý házenkář.
Na svůj věk už toho stihl dost. Klíčovým krokem pro něj před třemi roky byl přesun do Německa. Tam se dostal díky svému spoluhráči z dorostenecké reprezentace.
„Miky Čejka v Melsungenu hrál a po jednom srazu mi napsal, že potřebují leváka a jestli bych to nechtěl zkusit. Tak jsem vyrazil na trénink. Nakonec to vyšlo a rozhodně toho nelituju. Pro můj házenkářský rozvoj to bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Celkově mi to pomohlo,“ říká.
Začínal v juniorské bundeslize, poté si ale vyzkoušel i tu dospělou.
Nejprestižnější ligu na světě.
„Premiéra byla neskutečná! Zahrál jsem si necelou minutu, ale přesto to bylo skvělé. Jen být v té hale, prožít to... Navíc proti Flensburgu. Tohle se jen tak někomu nepoštěstí,“ rozplývá se Piroch, jehož starší bratr Jiří hraje fotbal za druholigovou pražskou Duklu a stejnojmenný otec trénuje házenkářské dorostence Talentu Plzeň.
Teď ale Tomášovi kvůli koronavirové situaci nezbývá než trénovat, další utkání jsou v nedohlednu. „Musím se nějakým způsobem udržovat v kondici, protože kdybych nic nedělal, tak by to bylo hodně špatné. Ale jen tak v rámci možností, ani do posilovny člověk nemůže,“ krčí rameny.
