V té chvíli malou útěchou mu zůstalo vítězství v seriálu Českého poháru, které v Kolíně uhájil.
„Převládá zklamání,“ přiznal Tomáš Paprstka v cíli. „Chtěl jsem tady vybojovat medaili.“
Co se stalo v úvodu, že jste přišel o svou pozici na čele?
Skákal jsem překážky, což si myslím, že umím. Ale upadl jsem a musel měnit kolo, protože se mi ohnula páka. Zamkla se mi řídítka. Ostatní věděli, že musím do depa, a vzali za to.
Na čele se hned udělala skupina Šimůnek, Boroš, Ťoupalík. A vy jste se hnal za nimi s malou mezerou. Nedalo se to docvaknout?
Nešlo to. Dlouho to bylo pár vteřin, ale oni se střídali ve vedení, mohli si orazit, a já jel pořád sám. Měl jsem oční kontakt, ale abych dokázal tu mezeru smazat, to bych na to musel vyloženě mít, což dneska neplatilo.
Kdy nastal okamžik, že se to ve vás zlomilo? Že jste přestal v dostižení vedoucí skupiny věřit?
Síly strašně ubývaly. Kdyby tam se mnou někdo byl, tak by se to ve dvou dalo. Na dlouhém úseku, co se jel po silnici, oni vůbec netaktizovali, což se někdy přihodí. Bylo pro mě těžké držet odstup a ta ztráta postupně narostla.
Stále kombinujete letní horská kola se zimním cyklokrosem. Nemůže to být pro vývoj vaší kariéry na škodu?
Myslím si, že ne. Jsou závodníci, kteří cyklokros kombinují se silničními závody, a daří se jim. Tak proč by to nešlo i v gardu horská kola–cyklokros.
Sezonu cyklokrosu ukončí mistrovství světa v belgickém Heusden-Zolderu, což je nejsledovanější závod. Jaké budou vaše ambice?
To bych si nechal pro sebe. Budu zvažovat, zda na šampionátu startovat. Chtěl bych jet, ale musím vědět, že na to mám. Že můžu podat dobrý výkon a prát se o solidní umístění. Abych se tam plácal okolo třicátého místa, to by asi nemělo význam.
