Už nikoli jedna nesmělá a osamocená Kráska, ale hned tři sebevědomé krasavice by mohly předvést své přednosti na příští Rallye Dakar. „Plánujeme, že bychom do Saúdské Arábie vyslali tři závodní Toyoty. A za volantem nejméně jedné z nich bude určitě sedět žena,“ říká jezdec a šéf velkomeziříčské stáje Ultimate Dakar Racing Tomáš Ouředníček.
Ten si letos spolu s navigátorem Davidem Křípalem vybral mamutí dávku smůly. Jejich speciál Toyota Hilux zastavoval kvůli defektům pneumatik z nepovedené série, brzdily jej opakované problémy s elektronikou a přehřívajícím se motorem, objevily se i plameny. V dunách a kamenitých řečištích rozpálené Arábie si posádka nacvičila také výměnu poloos, kterých spotřebovala neuvěřitelných osmnáct. „Ze začátku se naše Kráska chovala výborně, a když nám to jelo, pohybovali jsme se kolem patnáctého místa. Od druhé etapy ale nebyl snad den, kdy bych si neříkal, že definitivně končíme. Ale i díky tomu, že můj parťák David je tak nezlomný, jsme vždy pokračovali,“ popisuje Ouředníček.
Rozhodnutí jet na Dakar padlo až pozdě na podzim, tým se po letech narychlo vracel od techniky Fordu k Toyotě. Oproti jiným rokům byl kvůli pandemii a sníženému rozpočtu nucen odletět jen se třemi mechaniky a obejít se bez rychlé asistence na trati.
„Byl to jakýsi překlenovací Dakar a naše trápení byla daň za to, že jsme jeli se starším autem, které jsme neměli kvůli pandemii možnost otestovat. Bylo jasné, že nemáme ambice na velký výsledek, že jedeme úplně sami. Někdo řekne, že jsme neměli vůbec jezdit. Ale v tu chvíli rozhodlo odhodlání překonat virus,“ vysvětluje závodník, který přetavil svou osmou účast na Dakaru v sedmou medaili za dojezd do cíle. „Dvaačtyřicáté místo v celkové klasifikaci může vypadat jako špatný výsledek, ale pro nás má to, že jsme překonali všechny nástrahy, cenu vítězství,“ dodává.
Jen tak se nevzdávají
Právě zkušenosti, zarputilost a spolehlivost považují členové týmu z Velkého Meziříčí za svou největší přednost. „Dokázali jsme, že se nevzdáme. Sebastianu Loebovi odešlo rameno na nápravě a vzdal. To je pro nás banalita,“ usmívá se šéf týmu s tím, že sveřepost nachází odezvu i u dalších závodníků.
Novou posilou se tak má stát i úspěšná závodnice v kategorii bugin Olga Roučková. Ta by měla přesednout do produkční Toyoty Land Cruiser. „Olga se přesouvá do aut a tato kategorie je pro takový krok ideální. Není to tak rychlé jako kategorie T1, ale na trati musí překonat stejné překážky jako speciály,“ říká Ouředníček.
Jako šéf týmu už nechce opakovat chyby, které do týmu vnesl loňský hektický rok. Přestože je ještě neznámých spousta, hlavní cíl je jasný: Dakar. „Již na začátku května musí být jasné jak pojedem, s čím pojedeme, jaké bude financování,“ říká brněnský rodák, který žije a pracuje ve Velkém Meziříčí.
V Ultimate Dakar Racing už proto plánují tréninky a čekají, až koronavirová pandemie poleví a objeví se možnosti trénování v Africe, nejlépe v Maroku. „Chtěli bychom tam startovat na závodu Morocco Desert Challenge. Měl být původně v dubnu, ale je přesunut na září. V tom termínu to bude výborná příprava na Dakar,“ říká Ouředníček.
V plánu jsou také další závody v Evropě i v Africe. „Světový pohár má začít v dubnu v Portugalsku. Dakar ukázal, že lze uspořádat i velké závody, a tak předpokládám, že se závodit bude,“ říká Ouředníček s tím, že chce také bojovat o tovární vůz Toyota Hilux. „Budeme potřebovat výrazně posílit rozpočet, ale to, že jsme dokončili, má pozitivní ohlas i mezi sponzory,“ hlásí.
A jisté kontury má už nyní také budoucí možná účast velkomeziříčského týmu na Dakaru 2022.
„Určitě pojede Olga Roučková s Land Cruiserem a já s Davidem. A je reálné, že postavíme také třetí auto. Větší počet aut znamená možnost rozdělení nákladů a díky spolupráci i větší šance na dobrý výsledek. Hodně jsme se poučili – a pokud by mělo platit heslo Co tě nezabije, to tě posílí, můžeme být na příštím Dakaru hodně silní,“ věří Ouředníček.