Pokud srovnáte týmy z těch předešlých ročníků, tak je ta šance na postup tentokrát reálnější?
Myslím, že dříve byla vyšší než teď, protože zatímco ty dva mančafty jsou s námi vyrovnané, tak Barcelona je někde jinde. Necítím, že by ta šance byla nyní vyšší.
Od zápasů na Kypru uplynula dlouhá doba. Mezitím jste sehráli přátelák s Kairatem a pak už jen ligová utkání. Jak obtížné je přepnout na vyšší evropský level?
Není to jednoduché. Naše nasazení do zápasů se dost lišilo. Když jsme hráli s Kairatem, tak nás nikdo nepoznával, protože jak vypadal předchozí ligový zápas, tak to se nelíbilo nikomu z vedení, fanoušků i nás samotných hráčů. Najednou jsme ale předvedli krásný výkon, ze kterého byli všichni nadšení. Poté to zase upadlo při poháru v Ústí a v lize s Helasem. Nevím, jestli to způsobilo šetření se na Ligu mistrů, ale zápasy, které nás nyní čekají, tým znovu nakopnou k výkonům na dvě stě procent. V této fázi mančaft šlape úplně jinak.
Vracíte se do hokejové arény, tedy do většího prostředí, než ve kterém jste normálně zvyklí hrát a trénovat. Je to pro vás handicap?
Není to ono. Hlediště je dále, a pokud přijde čtyři tisíce lidí, tak se v tak velké hale ztrácí. Ale nedá se nic dělat. Doufáme, že nám diváci vytvoří kulisu, poženou nás a budou šestým hráčem na hřišti.
