„Teď tu sice svítí sluníčko, ale je minus 26. Těžko říct, na kolik stupňů by se teplota vyšplhala během dne,“ hlásil nedlouho poté, co byly nedělní sprinty v Canmore definitivně zrušeny. „Ale určitě jsme rádi, že to zrušili hned ráno a ne až poté, co jsme dorazili na závodiště.“
Nejspíš jste tento verdikt tak trochu očekávali, ne? Předpověď na neděli nevypadala příliš nadějně.
Popravdě řečeno jsem si myslel, že v neděli pojedeme, protože na dobu startu jsme měli předpověď na minus 19. A při takhle hraniční teplotě se většinou závody pouštějí.
Je jejich zrušení pro vás zklamáním? S takovou formou, jakou nyní ukazujete?
Vyloženě zklamáním to není, zdejší mráz je opravdu nepříjemný. Ráno před snídaní jsem se šel proběhnout, když bylo ještě minus 30, což už je fakt skoro nesnesitelné. Přitom dnes je obloha čirá. V předchozích dnech, když do toho mrazu občas ještě i fouklo, bylo to pocitově ještě horší.
Už v sobotu vám plánované sprinty odvolali. Zrušili jste potom i jakýkoliv trénink?
Na lyže jsme nešli, to nemělo smysl. Ale byl jsem se venku aspoň dvakrát na půl hodiny proběhnout, abych nezůstával celý den jen uvnitř v teple.
Diskutuje se, zda cesty Světového poháru na americký kontinent jsou zapotřebí, když tam i diváků bývá poskrovnu. Co si o tom myslíte?
Určitě bych tyhle zámořské štace nezařazoval každý rok. Ovšem pokud se konají jednou za tři roky, dá se to v pohodě zvládnout. Někteří závodníci jsou určitě i rádi, že se podívají za oceán a do jiných středisek. Přece jen je to tady jiné než v Evropě.
Ve vytrvalostním závodě jste si v Canmore zajel životní výsledek ve Světovém poháru v podobě 12. místa. Ten závod jste si musel svým způsobem vychutnávat, ne?
Jo, relativně jsem si ho i užíval, protože na trati jsem se cítil fajn a na střelnici taky. Už při trénincích před závodem jsem cítil střeleckou jistotu, tak jsem si věřil, že bych se mohl trefit. Z toho výsledku jsem byl nadšený.
Přitom, jak jste se později svěřil i na Twitteru, jste měl před startem velmi neobvyklé stravování.
Přišel jsem po nástřelu do buňky a byl hladový, protože od snídaně už přece jen uplynuly čtyři hodiny. Potřeboval jsem něco sníst, než půjdu na start, jenže žádnou tyčinku jsem s sebou neměl, zapomněl jsem si je na hotelu. Ani trenéři nic náhradního nenašli. Tak jsem zašel do klubu (lounge pro závodníky) podívat se, co tam je k jídlu, ale oni tam zrovna měli jen hot dogy a nic jiného, zdravějšího. Vážně jsem potřeboval něco dostat do žaludku, tak jsem neváhal a jeden jsem si dal.
PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2018/2019 |
Už jste někdy jel závod na hot dog?
Jednou jsem běžel župní přespolák poté, co jsem si dal párek. Ale to se moc srovnávat nedá.
Na trati vám ten kanadský hot dog v žaludku žádnou neplechu nedělal?
Ne, vůbec jsem nepociťoval, že jsem si dal něco takhle nezdravého.
Mnozí závodníci si stěžovali, že v canmorských mrazech mají na střelnici značné trable s citlivostí prstů, což mohlo být i důvodem velkého procenta chyb. Jak jste se s těmito problémy vyrovnával?
Já tohle snáším dost špatně, protože mi prsty mrznou, i když je třeba jen minus pět. Ale teď jsem si pořídil nové, tlusté rukavice a prsty jsem si navíc zalepoval tejpy, takže při vytrvalostním závodě to s nimi bylo na střelnici úplně v pohodě. Až při štafetě mi před druhou položkou zmrzly a při stojce jsem skoro necítil spoušť, tak jsem byl opatrnější. Ale povedlo se mi odstřílet.
Štafeta, kterou jste coby finišman vytáhl na 6. místo, byla ve vašem podání další výborný výkon. Musí vás těšit, když prokazujete, že nešlo jen o jeden povedený závod.
Rozhodně, to mě hodně těší, že nejde o jednorázovou záležitost a ta forma nějakou chvíli vydržela.
Jsou současné výkony pro vás i určitou satisfakcí? Loni vás hodně mrzelo, když vás nevybrali do olympijské nominace, navzdory stříbrné medaili z mistrovství Evropy.
Jo, cítím satisfakci. Na takové výkony už jsem měl předpoklady poslední dva roky, ale nikdy jsem v závodě nedokázal výkonnost prodat. Letos se to snad konečně začíná obracet na moji stranu, snad to takhle bude pokračovat i dál.
Už Anterselva byla povedená, najednou jste i rychlý běžecky. Kde nastal zlom?
Těžko říct. Myslím, že určitou roli hraje, že jsem se potřeboval rozzávodit. Trénink je trénink, ale závodní tempo je o něčem jiném. Tu závodní zkušenost ničím nenahradíte. Díky tomu, že jsem už v sezoně absolvoval určitý počet závodů, se mé tělo nastartovalo a začalo fungovat, jak má.
Ovšem hromadný závod jako by vám nebyl souzen. Vyjel jste si ho už v Anterselvě, ale kvůli onemocnění jste nemohl nastoupit. A vyjel byste si ho na základě výsledku z vytrvalostního závodu také v Canmore, jenže organizátoři jej zrušili.
To mě trošku mrzí. Tady už bych ho na rozdíl od Anterselvy absolvovat mohl, protože zdravotně jsem na tom dobře. Nedá se nic dělat. Věřím, že ještě bude příležitost a dostanu se do něj jinde.
Čeká vás přesun do Salt Lake City a někdejšího olympijského střediska Soldier Hollow. Sledujete každý den zprávy, jaké tam má být počasí?
Podle předpovědí i kolem nuly, což by byl proti těm minus 30 z Canmore docela velký skok. Já každopádně budu rád, když zdejší mrazy poleví a bude tepleji.
Nemůže to být před mistrovstvím světa i nebezpečné? Spousta cestování, změny časových pásem, mrazy, velké výkyvy teplot?
O určité riziko samozřejmě jde, ale díky tomu, jaké máme natrénované objemy, máme i náš organismus docela zocelený. Tohle všechno bychom měli zvládnout bez problémů.
Platí původní plán, že do Salt Lake City poletí čeští muži už pouze ve třech?
Ano, je to tak, Adam Václavík se vrací zpět domů a připraví se na mistrovství Evropy. Takže z nás tří zbylých nikdo nesmí onemocnět, abychom měli dost lidí, až se v Salt Lake City v jeden den poběží smíšená štafeta i singl mix.
