Dříve jen za přítomnosti personálu a televizních kamer a postupně i s několika desítkami diváků kolem klece se v Praze týden co týden odehrává jedna z mála sportovních událostí, přenášených v současné době přímými přenosy do barů nebo domácností. Vedle fotbalistů a basketbalistů jsou to právě tito zápasníci, kdo baví obecenstvo zdeptané dlouhým útlumem.
„Oktagon výborně vychytal dobu, kdy s tímto projektem přijít. Spousta lidí nemá na co koukat a baví je to. Vychytala se mrtvá doba, povedlo se to. I zázemí mělo výbornou úroveň. Top akce,“ ocenil novou aktivitu 38letý Hron, jedna z nejuznávanějších postav na domácí bojové scéně.
Pravidla pro Oktagon Underground jsou namixovaná z více bojových odvětví. Konkrétně pro Hrona znamenala návrat do rukaviček pro MMA. „Zápasy jsou krátké, jde se třikrát tři minuty, je to akční, pěkná štípaná,“ popisuje jejich aktér. Disciplínu MMA, která dnes prožívá celosvětový boom, si vyzkoušel po dlouhých letech.
Návrat to pro brněnskou legendu nebyl slavný, Melvin Mané dokázal Hronovi uštědřit porážku. Využil toho, že Hron se vyzná především v boji v postoji, několikrát ho dostal na zem a tam ho zdolal. „Celou dobu dělám postoj. Kickbox, thajský box, K1. Zem, to je pro mě vzdálený vesmír,“ přiznal zápasník přezdívaný Chřestýš.
Nad nezdar se dokázal povznést a pro akci měl jenom slova chvály. „Považoval jsem to za plnohodnotný sport. Viděli jsme zajímavý přechod mezi odvětvími, spoustu různých stylů. První večery vyhrávali hodně postojáři, ale pak na ně kluci našli recept a dokázali se proti nim prosadit pomocí strhů na zem. Má to svůj vývoj a je to zajímavé sledovat,“ vyprávěl coby nezaujatý expert o tom, co i jeho stálo lepší výsledek.
Na sobotním turnaji měl možnost posoudit, jaké to je zápasit před diváky. Účastníci prvních „undergroundů“ měli kolem sebe ticho, maximálně jejich údery provázelo cvakání fotoaparátů, protože diváci dovnitř nemohli.
Na rozdíl od Jiřího Procházky, zápasnického nováčka ve slavné organizaci UFC, který by preferoval „čistý boj“ v prázdném sále bez hecování od fanoušků, byl Hron za diváckou kulisu rád.
„S lidmi je to veselejší,“ shrnul.
S malými rukavičkami pro MMA na rukou si Hron možná na vlastní kůži uvědomil, jak dlouhý vývoj jeho sport, u jehož počátků v Česku stál, udělal. Přiznal, že kdyby byl znovu na prahu kariéry, neváhal by ani minutu a cestou MMA by se vydal. Dřív ale tuto volbu neměl a vyrostl v prostředí thajského boxu, tehdy preferovaného.
Tomáš Hron (vpravo) při pražské akci Oktagon Underground, kde se jeho přemožitelem stal Melvin Mané.
„Nevylučuji, že si to zase vyzkouším. Boj v malých rukavicích mě začal hodně bavit,“ usmívá se. Napřed se ale musí zotavit ze zranění kolene, které si v sobotu obnovil.
Poprvé Hron k úrazu vazů v koleni přišel v přípravě na Oktagon Underground. „Kamarád Peňáz mě podkopl, chtěl jsem to ustát a vazy jsem si fest natáhl. Nechtěl jsem svůj start odřeknout, a tak jsem s ortézou trénoval dál, přestal jsem se ale kvůli kolenu věnovat obraně proti take-downům. Na ty jsem pak dojel. Když mě (soupeř Mané) poprvé hodil, což byla jediná cesta, jak na mě mohl jít, protože boxovat se mnou by nemohl, tak jsem si nohu natáhl znovu. Koleno je v háji. Beru to jako fakt, takový je život fighterů, i když si někdy říkám, jestli mi to stálo za to. V tuhle chvíli si myslím, že asi ne. Výrazně naštvaný ale nejsem,“ přiznává rozpaky Hron.
Alespoň však na závěr při stanovování diagnózy a postupu léčení jedno malé vítězství vybojoval. „Pan doktor Ziegelbauer mi chtěl dát sádru. Ukecal jsem to na ortézu,“ rozesmál se Hron.
