„Hráči si ze mě spíš dělají srandu, že su legenda. Ale když je pak porážím ve střeleckých soutěžích, nezbývá jim než zmlknout,“ přibližuje jedenačtyřicetiletý Brňan, jak se to má s úctou v jednom menším německém městě.
Tomáš Grepl byl vůbec prvním takto vyznamenaným hráčem v historii Mitteldeutscher Basketball Club Weissenfels, po něm se této pocty dostalo jen Saschovi Leutloffovi. „Jako střelec jsem tu myslím zapsaný docela dobře,“ pousměje se.
Jak se vaše německé angažmá vůbec zrodilo?
Weissenfels jsem zaujal už v roce 2001, tehdy samozřejmě jako hráč. Nastoupil jsem proti nim v dresu Ústí. Měli zájem přivést mě do bundesligy, ale já byl pod smlouvou a Ústí mě nepustilo. Dopadlo to až o tři roky později.
A vaše trenérská štace ve Weissenfelsu?
Před dvěma lety jsem dostal nabídku k návratu. V té době ve Weissenfelsu hráli ProA, což je druhá liga, ale měli ambici postoupit do Bundesligy, a tu jsme loni naplnili. Působím tu jako asistent černohorského trenéra Igora Jovoviče. Mým hlavním úkolem je individuální rozvoj hráčů prvního týmu. Podílím se na určování taktiky a principů pro MBC Weissenfels a zároveň je přenáším do mládežnického programu. S áčkem absolvuju všechny zápasy, pokud nekolidují s moji další rolí v klubu.
Tomáš Greplprofil Narodil se 8. dubna 1977 v Brně, kde ho k basketbalu přivedla starší sestra, bývalá reprezentantka Martina Bobrovská. Prošel mládeží někdejší Zbrojovky Brno, v roce 1996 s tímto klubem slavil český titul. Nejvyšší soutěž hrál také ve Žďáru nad Sázavou, Pardubicích, Ústí nad Labem a v Nymburce, se kterým získal ligové stříbro. V roce 2004 zamířil do německého Weissenfelsu, kterému pomáhal k návratu do Bundesligy, nakonec úspěšnému. Poslední hráčské angažmá získal v Pardubicích. Dvakrát se stal nejlepším střelcem Národní basketbalové ligy, dvakrát ovládl soupeření trojkařů v rámci Utkání hvězd NBL. Během hráčského angažmá ve Weissenfelsu vystudoval nejvyšší stupeň německé trenérské licence a následně zde vedl záložní tým. Po návratu do Česka působil v Pardubicích jako hrající asistent, od roku 2009 byl sedm let zaměstnaný v USK Praha (trenér týmu do 17 let, trenér béčka, asistent trenéra u prvního týmu). Před dvěma lety odešel zpět do Weissenfelsu. Coby asistent trenéra loni pomáhal k dalšímu návratu do bundesligy a letos k záchraně v soutěži. S béčkem hrajícím pod názvem BSW Sixers Sandersdorf coby hlavní trenér suverénně postoupil do třetí nejvyšší německé soutěže. V MBC Weissenfels zastává také pozici sportovního ředitele mládeže. Vedl českou reprezentaci do 18 let. |
V čem vaše druhá role spočívá?
Jsem také ředitelem mládeže a hlavním trenérem v klubu BSW Sixers Sandersdorf, který je součástí struktury bundesligového MBC Weissenfels. S ním jsme letos vyhráli čtvrtou nejvyšší soutěž a postoupili do ProB. I v německých regionálních ligách je plno dobrých zahraničních hráčů. Já jsem měl v týmu pět cizinců, kromě českého pivota Jaroslava Tyrny to byli dva Litevci, jeden Chorvat a jeden Američan. K nim čtyři mladé profíky z Weissenfelsu a pak řadu německých hráčů z mládežnického programu.
Z německé basketbalové bundesligy jsou známými pojmy mistrovský Bamberg, jeho rival Bayern Mnichov anebo Alba Berlín. A také se ví o úkolu, že se do roku 2020 má stát nejlepší národní soutěží v Evropě.
Tak tohle datum už Němci trochu posunuli. Svaz teď chce, aby se to podařilo do roku 2022.
Může se to podařit?
Může a taky se jim to podaří. Basketbal tu jde neskutečně rychle nahoru. A roste i kvalita soutěží pod bundesligou. Nižší soutěže ProA, ProB a regionální ligy jsou totiž profesionální soutěže.
V čem se německý basketbal od vašich hráčských časů posunul?
Fyzická intenzita zůstává stále stejná, ale do basketbalu přišly peníze. Díky tomu vzrostla i celková kvalita hráčů.
Co bylo tím podnětem, který Němce vyburcoval k velkým plánům?
Někdy v letech 2006 a 2007 tu měly kluby deset Amíků na soupisce. V ten moment federace zakročila. Rozjela mládežnické programy, svými pravidly kluby doslova nutí, aby hráli Němci. Výsledky jsou vidět právě teď. Hráči jako Dennis Schröder, Maxi Kleber, Daniel Theis, Johannes Voigtmann, Paul Zipser nebo Danilo Barthel jsou prvními produkty tohoto systému. A mládežnické reprezentace teď patří ke špičce. Místní talenti dostávají od velkých klubů velké smlouvy, protože německých hráčů stále ještě není dostatek. V tom je situace s Českem podobná. Ty smlouvy pro mladé jsou mimochodem vražedné pro menší kluby jako Weissenfels, ale reprezentace z toho těží.
Přece jen: jedna věc je renesance německého basketbalu a druhá přeskupení sil ve prospěch Německa na úkor Španělska, Turecka, Ruska...
Basket je tady v Německu velice populární a má další potenciál. Haly jsou plné, diváci mají na koho chodit. Sponzory to zajímá a investují. Soutěže jdou dopředu. Němci to mají velmi dobře naplánované. Spolupracují s univerzitami, posuny vyhodnocují vždycky po půlroce.
Atmosféra před bundesligovým zápasem ve Weissenfelsu.
Jaké kroky ještě musí bundesliga udělat, aby došla na vrchol?
Právě si schválili, že od sezony 2019/20 bude mít každý bundesligový tým minimální rozpočet tři miliony euro. To bude mít pro menší kluby fatální následky. Další snahou svazu bude snížit počet účastníků bundesligy z 18 na 16 týmů. Teď budou chtít dostat basketbal do největších měst, hlavně do Hamburku nebo Kolína nad Rýnem. Ale fakticky už teď platí, že na účast v play off je potřeba deset milionů. Když si vezmete, že Nymburk dokázal v Lize mistrů dvakrát porazit Bonn, je to pro český basket dobrá vizitka.
Před několika lety se do bundesligy vrátila nejslavnější německá sportovní značka - FC Bayern Mnichov. Basketbalová sekce bavorského klubu teď dělá vše proto, aby se dostala natrvalo do Euroligy. Jak pomohly její aktivity bundeslize?
Pozitivní vliv tam najdete určitě. Bayern všichni znají. Nárůstu popularity pomáhají. My jsme jeden jediný zápas v sezoně odehráli v Lipsku a zaplnili jsme halu pro 7000 lidí. Byl to zápas s Bayernem. Ten táhne diváky nejvíc. Ale například Oldenburg zvyšuje svůj rozpočet, totéž Bonn. Alba přivedla trenéra Aita Renesese a hraje atraktivní basketbal. Ludwigsburg je ve Final Four Ligy mistrů. Do Braunschweigu vstupuje Dennis Schröder jako majitel a má velké vize. K růstu patří i lepší propagace a vše funguje tak, jak fungovat má.
Jak může ovlivnit tenhle boom Česko a české hráče?
Myslím, že jen minimálně. Snad jen kdybychom se rozhodli pro podobnou cestu. Ale Německo je trh pro 82 milionů lidí, ekonomika je trošku jinde.
Několikrát jste si nenápadně postěžoval, že MBC Weissenfels bude na změnách bit. Letos se ale jako nováček dokázal zachránit.
Tým odvedl v bundeslize neskutečnou práci. Mezi giganty s násobně vyššími rozpočty držíme čtrnácté místo. To je obrovský úspěch. Před začátkem sezony nás všichni experti tipovali jako jasného sestupujícího. Pamatujete si podzimní prohlášení fotbalové Plzně na adresu posílených Sparty a Slavie, že jdou s klackem v ruce proti tankům? Jsme na tom podobně.
Co vás k záchraně dovedlo?
Je za tím práce trenéra Jovoviče. A dobré posily. Liga je sice silná, ale u nás se sešla spousta vítězných typů. Popadli jsme snad jen o Vánocích v Bambergu a pak doma s Bonnem. Lamont Jones patří k nejlepším střelcům Bundesligy, toho určitě neudržíme. Jsem rád, že jsem poznal i Marcuse Hattena. Je mu už 37 let, ale před lety nakukoval do NBA. Sice už má pomalejší rozjezd, ale disponuje obrovskou zkušeností. S ním je radost se pobavit. Je to chodící basketbalová encyklopedie.
Tomáš Grepl se vrátil do Weissenfelsu jako trenér. Že tu uspěl jako hráč, prokazuje jeho dres vyvěšovaný před zápasy ke stropu haly.
V klubu máte také pozici sportovního ředitele mládeže. V čem spočívá?
Tuhle funkci od oddílů vyžaduje sama Německá basketbalová federace. V praxi řídím mládežnická ligová družstva v kategoriích do 16 let a do 19 let. V návaznosti na první tým v Bundeslize připravujeme zápasový a tréninkový proces pro mládežnická družstva. Chystáme projekt basketbalové akademie MBA-Mitteldeutscher Basketball Academy, která má za cíl posunout mládež na vyšší úroveň. Je krásné něco budovat, ale kolikrát je toho už hodně, takže se těším, až tato sezona skončí a budu mít trošku volnější program.
Němci mají pověst národa trvajícího na dodržování pravidel. Jaká je vaše osobní zkušenost?
Němci jsou opravdu pedanti na všechno. V letošní sezoně jsem udělal nepříjemnou a hlavně drahou zkušenost s hráčskými licencemi. Moje spolupracovnice je sice odeslala na federaci ve dvou obálkách, ale jedna z nich se po cestě ztratila. Tím pádem jsme tyto licence museli poslat znovu, přišly se zpožděním, ale v tu chvíli jsme za chybějící licence museli zaplatit. Pokuta je 200 euro za licenci, chybějících licencí bylo dvanáct. Na téhle pokutě jsem se musel finančně podílet, protože jsem za to byl zodpovědný. Takže dodržování pravidel v Německu platí bez pardonu naprosto pro všechno.
V klubu máte prakticky po sezoně. Už víte, kde budete působit na podzim?
Všechny týmy kromě áčka už dohrály. Na začátku května se uskuteční ve Stadthalle poslední bundesligový zápas proti mistrovskému Bambergu. Pak budu mít pár dní volna, takže si trochu od basketu orazím. Strávím čas s rodinou, té to opravdu dlužím. S Weissenfelsem jednáme o prodloužení smlouvy, ale nic není potvrzené a kvůli rodině si ještě nechávám otevřená vrátka.
