Za Strakonice hraje stále druhou ligu. Hrál i v Německu nebo Rakousku. Navíc je mnohanásobným mistrem světa v tenise doktorů v kategorii Open. Nebojí se nastoupit do dvouhry, čtyřhry i smíšené čtyřhry. V dětství také zkoušel sjezdové lyžování.
Kdybyste měl porovnat podmínky pro tenis tehdy a v současné době, co vás napadne jako první?
To, že podmínky pro tenis v zimě nebyly dříve zdaleka takové jako dnes, kdy máme ve Strakonicích tříkurtovou halu. Dříve byla možnost hrát třeba jednou týdně v nějaké školní tělocvičně na parketách, což si dnes vůbec nedovedu představit, že by se na něčem takovém hrálo.
Které sporty jste dělal závodně? A s jakými výsledky?
Tenis hraji od sedmi let. V minulosti jsem odehrál nesčetně individuálních turnajů v České republice. Byl jsem i na mistrovství Česka. Větší úspěchy mám ve čtyřhře, kde jsem několikrát vyhrál krajský přebor a turnaje kategorie B. Jednou vlastně i v kategorii A. Ve dvouhře jsem byl několikrát ve finále krajského přeboru a turnajů kategorie B. V zimě jsem jako malý jezdil sjezdové lyžování. Asi do 14 let. Také tam jsem měl vítězství v krajském přeboru v obřím slalomu. Byli jsme parta kamarádů, kteří v zimě jezdili o víkendech a vánočních prázdninách na lyže na Kubovu Huť a v létě hráli tenis, takže vzdálenějších závodů jsme se neúčastnili.
Máte za sebou ale i zahraniční působení.
Ano. V týmových soutěžích jsem hrál v Rakousku Oberligu za Askö TC Wels a v Německu Landesligu za TC BW Fürstenzell. V současnosti stále ještě hraji druhou ligu v Česku za TK Strakonice.
A pak vím, že jste trojnásobný mistr světa v tenise doktorů a hrál jste třeba i v Asii. Kde jste všude uspěl?
Tři tituly mám ve dvouhře. Vyhrál jsem v Jurmale v Lotyšsku v roce 2013, na Bali roku 2014 a Maltě ve Vallettě v roce 2018. Pak mám ještě tři tituly ve čtyřhře. Z Bali 2014, Malty 2018 a Vilniusu v Litvě 2019.
Kde jste dále hrál jako lékař?
V roce 2015 v holandském Rotterdamu a v roce 2017 se hrálo v Plzni. Turnaje jsou po celém světě, letos se měl uskutečnit 50. ročník v Turecku. Vzhledem k situaci ho ale přesunuli na příští rok. Následovat bude Orlando v USA a německý Bonn.
Kdybyste měl na doktorské turnaje zavzpomínat, které zážitky se vám nejvíce vybaví?
Úžasná atmosféra s milými lidmi z celého světa. Pořadatelská země se vždy snaží co nejlépe prezentovat, a přestože je vždy také odborný program v souvislosti se sportovní medicínou, tak se celá akce velmi liší od těch ryze odborných. Ty bývají pouze pro úzkou skupinu lékařů z jednoho oboru. Při tenisových turnajích se scházejí ze všech oborů. Další důležitou věcí je poznání zemí a míst, do nichž by se člověk jinak asi nepodíval. Baví mě seznámení s jejich kulturou. Další osobní zážitek mám ze zavěšení zlaté medaile na krk maltskou prezidentkou.
Na jak dlouho turnaje bývají?
Turnaj je celý týden. Mnohdy hráč absolvuje třeba tři čtyři zápasy za den. A to i věková kategorie 85+. Je úžasné mít možnost se něčeho takového účastnit.
Potkal jste na turnajích i nějaké známé osobnosti?
Ano. Řada osobností byla významných pro medicínu, a pak třeba Paula Haarhuise (bývalá světová jednička ve čtyřhře - pozn. red.).
Jak fungují takové turnaje?
Celkem bývá mezi 300 až 400 účastníky. Kategorie Open a dále od 40 let věku jsou rozdělené po pěti letech. Každý má možnost přihlásit se do kategorie mladší. Na programu jsou soutěže dvouher, čtyřher, smíšených čtyřher a Nations Cupu, což je týmová soutěž jednotlivých států, hraje se obdobně jako Davis Cup. Zápasy jsou pak na dva vítězné sety, místo třetího se z důvodu urychlení zápasů hraje super tie-break do 10 bodů.
Čtyři sta hráčů, to už je pořádný počet.
To je. Při samostatném mistrovství světa doktorů zcela zaplní velký tenisový areál. Klidně na celý týden a od rána do večera.
Kolik hráčů se běžně přihlásí do kategorie? Hraje se pavoukovým způsobem?
Běžně bývá v dané kategorii 20 až 30 účastníků. To platí pro kategorie zhruba do 65 let. Dále již méně. Standardně se hraje pavouk, pokud je v kategorii přihlášených málo účastníků, pak se hrají skupiny a následuje semifinále či finále.
Kolik zápasů za turnaj běžně odehrajete?
Záleží samozřejmě na úspěšnosti, ale většinou při sečtení všech soutěží a Nations Cupu tak kolem 15.
A existuje žebříček pořadí?
Existuje. Započítávají se body ze tří nejlepších posledních turnajů z pěti. Podle toho pak vypadá nasazení do pavouka.
Hrajete i smíšenou čtyřhru?
Také jsem ji už hrál, a to v případě, že se turnaje zúčastní i manželka Eva, která je dětská lékařka.
Je někdo z vašich soupeřů bývalý tenista, který hrál turnaje nižších kategorií, nebo dokonce ATP?
Ano, někteří hráči byli na žebříčku ATP a hráli kategorie Futures nebo Challenger.
Předpokládám, že plánujete hrát i nadále.
Pokud jde o doktorské turnaje, tak když to půjde, rád bych víceméně pravidelně pokračoval. Záleží pochopitelně na místě konání, protože člověk musí za ten týden vše zaplatit. Naštěstí se nejčastěji hraje v Evropě. Až nebudu stíhat v kategorii Open, bude možnost hrát nějakou jinou podle věku. Doufám, že ještě stíhat nějakou dobu budu. Když budu fit, tak klidně ještě třeba 15 let. Vyhrávat už to nemusím, už jsem to vyhrál. V Open si však lépe zahraju než v těch seniorských kategoriích.
A na klubové úrovni?
Když se budu cítit platným členem týmu, tak chci stále ještě hrát. Patří to k mému životu a nedovedu si představit úplně končit. Sport potřebuji jako psychické odreagování. Individuální soutěže nejspíše budu hrát méně a méně, spíše se trochu těším, jestli začne s nějakými zápasy starší dcera Terezka, že bych objel něco s ní. Ale to se ještě uvidí.
