Na dvorci číslo 13 za chvilku prohrával 0:4, rodiče a manželka zachmuřeně přihlíželi z hlediště.
ZPRAVODAJSTVÍBerdych na US Open končí. Plíšková se nadřela, postoupila i Muchová |
Nevzdával se, ačkoliv soupeř bušil do míčů bez bázně, ostychu a úcty ke staršímu člověku, bývalé světové čtyřce. Vydřel druhý set. Jenže věděl, že je zle.
„Když už jsem na kurt šel, tak jsem na něm vydržel do konce. Ale to je asi tak všechno,“ prohlásil s ironickým nádechem. „Kdybych tušil, jak to bude vypadat, ani bych nenastoupil.“
Zdravotní potíže se ozvaly po delší době?
Přesně tak. O to víc jsem naštvaný. Potřetí jsem se snažil o návrat, dal jsem tomu všechno. Během jednoho dne se všechno změní a já nemůžu nic dělat.
Kdy jste pocítil první příznaky?
Přicházely postupně. Tělu neprospělo zdejší větrné počasí. Nedá se hrát, když vás i takové maličkosti tak zásadně ovlivní.
Co vás přesně trápí?
Bolí mě kyčel, omezuje mě v pohybu. Nemůžu servírovat, nemůžu se ani pořádně ohnout, což je v tenise dost zásadní problém. Takže vůbec nemá smysl zápas rozebírat.
Dosud jste útrapy bral spíš s nadhledem, teď vypadáte hodně zničeně. Proč?
Protože jsem tréninku dal maximum, přes léto leccos obětoval a věřil, že tady něco předvedu. Kdybych se sem přijel zúčastnit, asi bych to vzal víc v klidu.
Nemáte chuť rovnou se vším praštit?
Nechci něco vyhlašovat deset minut po zápase. Unáhlená rozhodnutí nejsou potřeba. Vždycky jsem byl spíš umírněnější. Ani v závěru se nehodlám měnit.
Co vás ještě u tenisu drží?
Je jako droga. Když jste na kurtu a vyhrajete zápas... Ten pocit si za nic nekoupíte. Tuhle výsadu bych ještě chtěl zažít. Rád bych se ještě jednou cítil na dvorci zdravý a fit.
Hodláte dokončit sezonu. Na jaké turnaje vyrazíte?
V září do Petrohradu a čínského Ču-chaj. Požádal jsem o volné karty do Tokia a Pekingu. Uvidíme, co se stane.
Kam byste se musel vyšvihnout na žebříčku, abyste si kariéru prodloužil do roku 2020?
Moje představa se dneska víceméně rozplynula. Potřeboval bych být na konci sezony do padesátky, abych se dostával na velké turnaje. S nulou z US Open to ale nejspíš nepůjde.
Takže počítáte s podzimním odchodem do penze?
Pokračování je hodně nereálné. Spousta věcí by se musela změnit. Nejhorší je, že už nevidím, co bych měl udělat jinak nebo navíc.
Co vám o vašem zdravotním stavu říkají lékaři?
Moje problémy jsou vrozené a chronické, týkají se kyčle, která je u tenistů extrémně namáhaná. Vždycky jsem při úderech využíval své dlouhé páky, celé tělo. Jenže ono se tím za dvacet let kariéry hodně opotřebovalo. Teď se jeho nejslabší část ozývá.
Nabízeli vám operaci?
Rekonvalescence by trvala pět měsíců. A pravděpodobnost, že by mi zákrok pomohl, byla padesát procent. Do toho nejdu.
Hrozí vám trvalé následky?
Naštěstí ne. Třeba výrazně vyhřezlá plotýnka by byla výrazně nebezpečnější. Pořád se ale chci věnovat věcem, které mě baví a naplňují. Tenis nedělám pro peníze. Rád bych do něj vložil dřinu, za kterou bych dostal radost z vítězství. Jenže takhle to teď není.
