Co dál? Hrát, či nehrát? Toť otázka, na níž si třiatřicetiletý tenista hodlá odpovědět v následujících dnech a týdnech. K existenčním úvahám jej doštvaly chronické potíže s kyčlí.
Dva lazaři na trávěBerdychovo trápení a mocná úleva Kvitové |
V minulosti se po Wimbledonu těšil na dovolenou a osnoval plány na zbytek sezony - na zámořské betony, US Open a závěrečný finiš v závodě o účast na Masters, v němž si díky výtečné kondici vždy věřil.
Tentokrát přemítá, zda rakety nadobro uložit do garáže či sklepa a též jakým způsobem se rozžehnat se světem, v němž se tak dlouho snažil prosadit.
Téma jeho odcházení se v Londýně stalo vcelku významným. A Berdych o něm s reportéry otevřeně mluvil.
„Často jsem teď přípravu musel nouzově lepit podle situace, jaká v daný den nastala. Uvidím, jestli budu pokračovat tímhle stylem, nebo do toho šlápnu na plné riziko. Zase bych si nechtěl zhuntovat zdraví pro zbytek života. Varianty řešení mi docházejí. Musím udělat domácí úkol.“
Wimbledon 2019Speciální příloha iDNES.cz: zpravodajství, rozhovory, reportáže, pavouky, ... |
Poradíte se s někým?
Těžko říct. Asi budu přemýšlet nahlas. Ale určitě si od někoho nenechám nadiktovat, co mám udělat. Tohle rozhodnutí je jenom na mně.
Jak jste se zkoušel kurýrovat? Hledal jste pomoc třeba u léčitelů?Nevěřím na zázraky. Ani na nějaké jehličky. Když na mě profesor Kolář šel s injekcí, utíkal jsem z ordinace. Ptal jsem se ho na případnou operaci, ale společně jsme ji zavrhli. Věřím jenom na fyzioterapii a poctivou práci při cvičení.
Zpravidla příliš nepodléháte emocím. Ale nepřepadne vás při odjezdu z All England Clubu jakási lítost?
Jsem asi tak nějak v pohodě. Stačí, když se podívám na fotku (z finále proti Nadalovi v roce 2010) támhle na stěně. Vzpomínky se možná vrátí později, třeba docením nějaký výsledek. Okolo tenisu se pořád nějak budu pohybovat, i když například s povoláním trenéra určitě nespěchám. A možná si najdu něco úplně jiného.
Jak jste si na ATP Tour naplánoval další měsíce?
Přihlášky musíte podávat dopředu, takže jsem nahlášený do Washingtonu, kde bych se stejně jako na US Open mohl dostat do hlavní soutěže na chráněný žebříček (po dlouhodobém zranění). V Montrealu a Cincinnati bych nejspíš musel do kvalifikace. Netuším, jestli bych se z Ameriky vracel domů a pak zase letěl do New Yorku. Všechny tyhle věci musím hodit na stůl a prohrabat se jimi.
Španěl David Ferrer předem oznámil, kde se rozloučí. Vy byste se vydal na Flushing Meadows s tím, že tam uzavřete kariéru?
Nevím, jestli bych konec hlásil dopředu, nebo to prozradil až po zápase. Stejně si myslím, že se jednoho dne vzbudím a řeknu si, že už to stačilo. Ferrer měl výhodu, že se loučil doma v Madridu. Ale i tuhle otázku si v hlavě musím probrat.
Lákalo by vás rozžehnat se na velkém kurtu při grandslamu třeba jako kdysi Andre Agassi na Ashe Stadium?
Podívejte, Marcos Baghdatis řekl, že Wimbledon je jeho posledním turnajem a oni ho tu strčili na osmičku. Já tady hrál na šestnáctce, ale nerad bych šlápl z bláta do louže. Nevím, jestli se dá rozlučka naplánovat. Kdyby mě na US Open dali na centr, bylo by to docela zajímavé. Ale abych letěl do New Yorku, kde by mě v koutě areálu u vlakového nádraží vystřelil z trenek nějaký osmnáctiletý kluk... Ta představa mě úplně nebere.
Nicméně US Open bylo prvním grandslamem, na němž jste před šestnácti lety nastoupil…
Jo, to je pravda! Další věc, kterou můžeme hodit na stůl. Námětů je hodně. Uvidíme, co se z toho vyklube.
