Kromě Dumoulina nabitý harmonogram dokončili ještě Kazach Lucenko a krajan Kelderman. Nikdo z nich ale nebyl tak úspěšný jako loňský vítěz Gira.
Dumoulin dotáhl sestavu Sunwebu ke stříbru v týmové časovce. Následně v té individuální dojel jako obhájce druhý. Zklamaný a vyčerpaný tehdy přemýšlel, že nedělní porci 259 kilometrů vynechá.
Volání těla po zaslouženém odpočinku ale nevyslyšel. A udělal dobře: ještě kilometr před cílem silničního závodu mohl bojovat s Valverdem, Bardetem a Woodsem o vítězství. „Už mi ale nezbyly žádné síly,“ vyprávěl později.
V závěru nejtěžšího silničního závodu v historii světových šampionátů Dumoulin předvedl famózní stíhací jízdu. Ač mu v brutálním závěrečném stoupání trio výbušnějších vrchařů pláchlo, zůstával - jako už tolikrát - v klidu. Strojovým tempem se škrábal na stěnu, jež v maximu nabídla až 28procentní sklon.
Z manka ukrajoval v technickém sjezdu. Zbývalo 1 500 metrů do cíle, když se vytáhlý muž v oranžovém dresu dotáhl na vedoucí trio.
Dumoulin neváhal, okamžitě zkusil nastoupit. Dvě šlápnutí a konec. Valverde byl okamžitě připravený reagovat. Dumoulin se tak předčasně smířil se čtvrtou příčkou.
„Ve stoupání mě začaly brát křeče. Musel jsem zpomalit,“ ohlížel se. „Zpětně si říkám, že jsem se asi docvakl příliš pozdě.“
Innsbrucký triptych dokončil s bilancí stříbro, stříbro a čtvrté místo. Obdivuhodný výkon!
Naděje
Dumoulinův týmový kolega Chad Haga poté na twitteru psal: „Ještě nikdy jsem nebyl šťastnější, když mi ulétlo letadlo. Mohl jsem vidět posledních 60 kilometrů mužského závodu. Neuvěřitelný výkon, Tome!“
Slova chvály se - logicky - snášela především na čerstvého mistra světa Alejandra Valverdeho, jenž se konečně ve 38 letech dočkal vytouženého duhového dresu. Přehlížen ale nebyl ani Dumoulinův výkon.
„Něco podobného jsem v jednorázovce ještě nepředvedl,“ liboval si Nizozemec.
V cíli dlouho vstřebával zklamání. Později si ale druhý muž letošního Gira a Tour uvědomil, co dokázal. „Doufám, že tenhle výkon mi nabídne další příležitosti,“ přiznal skromně.
V téhle větě lze najít jasné sdělení: Vím, že můžu bojovat s nejlepšími i na nejslavnějších klasikách.
Na nich zatím Dumoulin na výraznější úspěch čeká. V předchozích letech jezdil hlavně ardenský monument Lutych-Bastogne-Lutych, kde skončil nejlépe patnáctý. Čtyři starty si připsal i na Milán-San Remo.
Po výkonu v Innsbrucku může do příštího ročníku jarních klasik vkročit sebevědomý. Přesto bude znovu jeho klasikářský program velmi omezen.
Letos se Dumoulin rozhodl absolvovat Giro a Tour i díky vítané změně: fotbalové mistrovství světa v Rusku donutilo pořadatele Tour odložit start o týden. Někteří jezdci tak po Giru mohli déle regenerovat.
„Giro nebylo přípravou na Tour,“ hodnotil Dumoulin, jenž v Itálii nestačil na Chrise Frooma, ve Francii zase na Gerainta Thomase.
Oba jezdci týmu Sky ale na konci září na světovém šampionátu pod Alpami chyběli. Po náročné sezoně si naordinovali dovolenou.
„Cítím se jako chodící zombie,“ přiznal Dumoulin po Tour de France s tím, že nadcházející rok už dvě Grand Tour v řadě neplánuje.
Tři týdny po Tour de France neseděl na kole, energii nasával se snoubenkou u moře.
Když se do tréninku vrátil, pochyboval o tom, že by dokázal formu na světový šampionát ideálně načasovat.
Teď už ví, že se mu to povedlo. V Rakousku se Dumoulin stal nejúspěšnějším cyklistou šampionátu. A to i přesto, že ztratil duhový dres mistra světa a nepřidal žádné vítězství.
A ještě jedno si z Innsbrucku odvezl: nedělním výkonem potvrdil talent všestranného cyklisty, který může pomýšlet i na klasikářské triumfy.
