Vypadalo to, že nadšení nikdy neskončí. Pořád a pořád se bylo s kým objímat, s někým si přiťuknout, udělat si obrázek s trofejí, znovu se objímat, ještě jednou si připít. Tolik radosti už česká kabina dlouho nezažila, i když v posledních pěti letech slavila zlato čtyřikrát. "Udělali jsme takový výsledek, co nikdo nečekal," zářil v kabině kapitán Robert Reichel a přiznal se: "Ani já jsem nevěřil." Před šatnou pochodoval předseda svazu Karel Gut a s nevěřícným pohledem opakoval: "Já tomu nemůžu uvěřit! Jsem úplně vyřízenej!" Trenér Josef Augusta se s každým zdravil a vůbec na sobě nedával znát, že poprvé v životě získal titul mistra světa. "Slováci byli strašně silní, ale my jsme se vydali na krev!" Protože to slíbil, na finále přiletěl i bývalý reprezentační trenér Ivan Hlinka a s gustem si zašel do vítězné kabiny. Přivítal ho Robert Reichel, přátelé z Litvínova si potřásli rukama a Reichel pravil: "Gratuluju k postupu do druhého kola!" "Zase jste udělali partu, viď?" odpověděl Hlinka. "Vždyť ty víš, jak to skončí, když se vezmou do mužstva frajeři!" "Musí se hrát jako mužstvo, a ne jako Rusáci," připomněl Reichel debakl ruského Dream Teamu. Tahle zdánlivě obyčejná a samozřejmá věc, parta hokejistů, je hlavní silou mužstva. V poslední době ji nikdo nedokázal napodobit. "Důležité je, aby nikdo nebyl primadona. To se nám povedlo a to je velká výhoda," vysvětloval Jiří Dopita, značně vyčerpaný po vysilujícím závěru utkání. "A taky jsme měli zase skvělého gólmana, to je základ a my Češi na to máme štěstí." V kabině seděly také tři postavy, od včerejšího večera nejúspěšnější v devadesátileté historii českého hokeje. Roman Čechmánek, Pavel Patera a Martin Procházka už jsou trojnásobní mistři světa a olympijští vítězové. "Teď jsem se to dozvěděl, ani nevím, co na to říct," sypal ze sebe Procházka. "Já se tak hrozně klepal, ještě nikdy se nám to nepovedlo obhájit." "Máme to my tři, ale to je náhoda, je tady spousta hráčů, kteří třeba jen jednou vypadli pro zranění," řekl Pavel Patera, když se na chvíli omluvil manželce do mobilního telefonu. Všichni opakují, že základem zlaté éry je generace hráčů, která se řízením osudu sešla v jednom mužstvu. "Jádro je pořád stejné, kéž by nám to vydrželo pořád!" přál si Martin Procházka, ale pak termín upřesnil: "Anebo aspoň do mistrovství u nás doma, do roku 2003." "Tam bych hrozně chtěl být. Jo, to by byl sen hrát doma a vyhrát," přikývl Patera. Robert Reichel seděl hned u vchodu do kabiny, zářil na všechny strany a připíjel si šampaňským se ženou Karin. "Všichni se pořád ptali, kdy dám gól a já odpovídal, nebojte, dám ho včas. No a vidíte, nechal jsem si to na semifinále a finále. A ještě jsem za to dostal obraz." Obrovské plátno mu předal předseda mezinárodní federace René Fasel za poslední gól na šampionátu.
15. května 2000
